V Česku dokážeme vyprodukovat suroviny, ale už nejsme schopni z nich vyrobit v takové míře další produkty, jako jsou například sýry. Komodity se vyvezou do zahraničí, kde vznikne přidaná hodnota v podobě výrobků, které se dovezou zpět do Česka. "Vím o mnoha pokusech, kdy potravináři nabízeli své produkty řetězcům a neprošli přes jejich cenovou politiku. A pak museli své provozy uzavřít," podotýká Mojmír Severin, ředitel Výstaviště České Budějovice, které pořádá zemědělský veletrh Země živitelka. Pro velké potravináře i malé farmáře je přitom klíčové prodávat výrobky v supermarketech. "Každý víceméně úspěšný potravinář vám řekne, že může mít skvělou síť podnikových prodejen, ale čísla udělají v supermarketech. A když se do nich nedostanou, nemají odbyt a firemní prodejny po dvou nebo třech letech zavírají," dodává v rozhovoru.

HN: Jaká je budoucnost českého zemědělství?

Momentálně je svázané diskusí kolem přerozdělování dotací z Bruselu. Teď jsme ve zlomové době, kdy nám končí jedno programové období a bude začínat nové. Tuzemské zemědělství má několik zvláštností, pro které nemají v Bruselu vždy pochopení. Prošlo si historickým vývojem a jádro produkce leží ve velkých zemědělských podnicích, což jsou právnické subjekty, družstva, akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, a my tak dosahujeme největší průměrné výměry farmy v Evropě. Nyní se v Bruselu mluví o zastropování dotací podle velikosti farmy. Jednou z velkých otázek v našem zemědělství tedy je, jestli Brusel pochopí tuto zvláštnost, díky které je naše zemědělství velmi konkurenceschopné.

Další věcí je, že se místní zemědělské podniky musely v posledních letech vypořádat s velkým nárůstem cen půdy a tím i s nárůstem cen pachtovného. Přestože dotace na plochu vzrostly, právě kvůli zvýšeným nájmům zase ze sektoru odtečou. Rád bych dodal, že právnické subjekty, které obhospodařují téměř 70 procent výměry Česka, hospodaří v průměru jen zhruba na 14 procentech vlastní půdy. Tu ostatní si musí propachtovat.

Mojmír Severin

V Českých Budějovicích studoval na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity provozně podnikatelský obor. Má dlouholeté zkušenosti z bankovního a agro-potravinářského sektoru. Od dubna letošního roku působí jako předseda představenstva Výstaviště České Budějovice, kde nahradil odvolaného Leoše Kutnera. "Byl jsem osloven, protože mám za sebou působení v rámci zemědělského sektoru a bankovnictví. Zvolili mě zástupci jediného akcionáře, který měl asi důvod ke změně a měl na to svůj názor i právo," vysvětlil Severin. Tato změna vyvolala v médiích otázky, zda neměl premiér Andrej Babiš zájem dosadit na tuto pozici svého člověka, neboť Výstaviště České Budějovice organizuje největší agroveletrh v zemi. "Ne, toto bylo skutečně rozhodnutí jediného akcionáře, kterým, opakuji, není ministerstvo zemědělství, ale Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond," řekl Severin. Avšak vlastníkem 100 procent akcií fondu je Česko a jejím zástupcem pověřeným výkonem akcionářských práv je ministr zemědělství. Tuto funkci tehdy vykonával Jiří Milek dosazený premiérem v demisi Andrejem Babišem.

HN: Ale problémem se může jevit právě to, že máme převážně velké zemědělské firmy. Z environmentálního pohledu ty menší podniky hospodaří šetrněji.

I velké podniky musí dodržovat environmentální požadavky, které podmiňují vyplacení určitých typů dotací. Diskuse na toto téma je důležitá, ale nemělo by se postupovat represivně, takže podnik ztratí nárok na dotace z důvodu velikosti. To bychom byli v Česku sami proti sobě. Ale existuje řada dotačních titulů, které motivují zemědělce starat se lépe o půdu a krajinu. V případě, že podnik k environmentální problematice přistupuje nad rámec svých povinností a ztrácí profitabilitu, měla by proběhnout kompenzace za ušlý zisk a to je fér. Ale zastropovat dotace třeba na 850 hektarech a větší podniky tak trestat − to bychom šli proti vývoji, který v zemědělské technice probíhá. Stroje jsou stále větší, modernější, jejich obsluha je sofistikovanější. Byl by to krok zpět.

HN: Nejde ale v zemědělství právě o venkov a tradici?

To máte pravdu. Zemědělství je rozděleno tak, že zhruba 70 procent výměry obhospodařuje o něco více než tři tisíce zemědělských podniků. Na nich leží hlavní produkce. Naopak tradici a vztah k venkovu pak zastávají soukromě hospodařící farmáři. Každý rok je jich víc, ale jejich průměrná výměra se nezvyšuje, ba naopak. Právě v případě těchto farmářů mluvíme o tradici v zemědělství, kterou chceme na Zemi živitelce akcentovat. Každá skupina do zemědělství patří a pohled na ně by měl být vyvážený, i když to není mnohdy jednoduché.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.