Kandidát do Senátu Aleš Gerloch navrhl, aby se do ústavy dostala formulace, že "Česká republika je vlastí českého národa" a že "čeština je státní jazyk". Tváří se přitom, jako by řešil zásadní problém. Ale copak nám češtinu někdo bere? Stávají se Češi menšinou ve vlastní zemi? Houby. Jsme národnostně nejhomogennější stát v Evropě. A asi i na světě. Řešit ohrožení českého národa a češtiny je podobné, jako kdyby se někdo v Gabonu začal zabývat otázkou obrany před invazí ledních medvědů.

Je to hezká ukázka toho, jak to dnes v české politice funguje. Skutečné problémy se nechávají stranou, neb je s nimi moc práce. Místo toho se vytvoří strašák, konstatuje se nějaké "smrtelné ohrožení", vybudí se emoce a pak se s velkou slávou buduje obrana proti neexistující hrozbě. Kdo postaví větší zeď, vyhrává. Téma musí být jednoduché, cílící na první signální soustavu. Takže samozřejmě uprchlíci, ohrožení češtiny a tak dále. Hle, jaké hrozby a úklady nám Čechům nepřátelský svět strojí, braňme se!

Zdá se, že se začíná rozjíždět něco jako národní obrození verze 2.0. Oproti prvnímu modelu je rozdíl v tom, že tentokrát neexistuje žádný věcný problém − Čechům reálně vůbec nic nehrozí, takže se potírají neexistující strašidla. Ale to nic nemění na tom, že je, podobně jako v nacionálním 19. století, každá rána dovolená. Když dnes někdo aktuální národničení zpochybní, schytá to podobně jako T. G. Masaryk, když se odvážil na konci 19. století říct, že rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, tyto "klenoty národního písemnictví a důkazy velikosti českého národa", jsou ve skutečnosti padělky. Řeknete-li například, že souhlasíte s tím, aby se na školách vyučovala mediální výchova a děti uměly odhalovat fake news, tyto novodobé verze padělaných rukopisů, označí vás novoobrozenec Václav Klaus mladší za vymývače mozků. V mozku má přece sídlit jen to "správné", tedy "nic-než-národ", to dá rozum! Kdo nejde s námi, jde proti nám! A kdo jde proti nám, je protinárodní element, patrně placený kdovíodkud. A tak dále.

Vzpomínám si na jednu z povídek Šimka a Grosmanna, kde vystupovala velmi stará babička, jež se vyznačovala tím, že dokola recitovala básničku "Jsem Slovanka jsem, mám ráda svou zem, kdo ji nemaj rádi, shodíme ho z báni". Bylo to legrační, teď ale legrace zvolna končí. Nezanedbatelná část obyvatel Česka se poznenáhlu proměňuje v kolektivní "velmi starou babičku", jenže svalnatou a dokonale ochotnou "shodit z báni" kohokoli, kdo řekne, že jejich národničení není úplně dobrý nápad.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak se projevuje novoobrozenecká mentalita a jak se jí dostává podpory z nejvyšších míst?
  • Proč jsou novoobrozenci často příznivci Putinova Ruska?
  • A bude v Česku nakonec v rámci karikatury národního obrození zakázán turecký med, arabský chléb a anglická snídaně?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru