Bez ženských to nejde, a s nimi taky ne, říkalo se mezi českými muži v 80. letech minulého století. Nynější ODS řeší podobné dilema: S voliči, kteří mají vcelku rádi EU, nechce nic moc mít. Ale tuší, že bez nich to taky nepůjde, protože bez jejich podpory nikdy nepřeleze nynějších deset dvanáct procent. Babo, raď.

Občanské demokraty drží pod krkem jejich vlastní historie. Otec zakladatel Václav Klaus pléduje, vzdor vší ekonomické (i jakékoliv jiné) racionalitě za vystoupení z Evropské unie. Není sice členem strany, ale jeho prapor dál nese Václav Klaus junior. Toho by si, pokud by se jmenoval jinak, nikdo ani nevšiml. Jenže jmenuje se, jak se jmenuje, takže jeho "musíme vypadnout z EU, i když o třetinu zchudneme" docela rezonuje. Jak ve straně, tak navenek.

Na jednu stranu to ODS udržuje voliče, kteří by se jinak přimkli k Tomiu Okamurovi. Na stranu druhou to odrazuje ty, kdo mají problém vidět v současné ODS cokoliv jiného než soft variantu klasické eurofobní partaje − jakousi SPD pro lepší lidi. Je to klinč, situace, kdy to zdánlivě nejde ani tam, ani tam.

Jenže ODS si stejně bude muset vybrat. Buď bude dlít a tlít na svých 10 procentech, nebo se pokusí otevřít a přiblížit se době, kdy měla za předsednictví Mirka Topolánka 35 procent. Vodítkem, jak to udělat, jí může být nová klasifikace českých voličů od společnosti Median. Z ní vyplývá, že drtivá většina voličů ODS má plus minus proevropskou orientaci. Ani ne tak z hodnotových, jako spíše pragmatických pohnutek. Národoveckých "obranářů" s podobnými názory, jaké má Klaus junior, je mezi voliči ODS jen necelých 10 procent.

Takže pokud se chce ODS chovat racionálně, bude muset Klause juniora a spol. upozadit a na prounijní orientaci jasně kývnout. Podobně jako čeští "chlapáci" 80. let, již také zpravidla nakonec kývli ženám, "se kterými to nešlo". Alternativa je v obou případech stejná: zůstat na ocet. S přiměřeně kyselými výrazy.