Teploty atakující čtyřicítku, vysychající studny či řeky a naopak rychlé a překvapující přívalové deště. Počasí se stalo i v našich mírných zeměpisných šířkách extrémním a takových výkyvů bude podle odborníků vlivem klimatické změny přibývat. Extrémy se stanou novou normalitou.

Něco podobného se odehrává i v politice a veřejném životě. Od finanční krize v letech 2008 až 2009, kdy se vyjevila slabost institucí a regulačních schopností liberální demokracie, dostávají čím dál více prostoru různé extrémy. Finanční krize ukázala, že doba evolučního vývoje vedoucího trpělivou prací k rozvoji a prosperitě je − přinejmenším ve střední Evropě − u konce.

Finanční krize a její extrémy

Samotná krize, od jejíhož vypuknutí si v těchto týdnech připomínáme deset let, byla extrémem srovnávaným s depresí z 30. let minulého století.

Na jedné straně byla drastická úsporná opatření, která byla viditelná například v Lotyšsku. To nechtělo devalvovat měnu, aby mohlo vstoupit do eurozóny, což byl strategický zájem země. Obyvatelé museli zatnout zuby a třeba zaměstnanci ve státním sektoru na sebe psát posudky, co a jak vlastně dělají, a následně čekat, jestli budou propuštěni, nebo jen přijdou o třetinu platu.

Extrémní bylo i vyjádření jednoho z čelných řeckých intelektuálů, kterého jsem se ptal, proč Řekové v krizi nejsou schopni udělat to samé co Lotyši. Nakvašeně opáčil, že to jsou přece postkomunisté a na chudobu jsou zvyklí.

Jiným extrémem byly bonusy. Dodnes se vedou učené i populární spory, nakolik se o finanční krizi zasloužil systém bonusů vyplácených před ní bankéřům, a tím i jejich ochota čím dál víc riskovat a vytvářet složité finanční produkty, které posléze schovaly problematické úvěry ve složité spleti vzájemně přeprodávaných pohledávek. Bonusy potom klesly, ale jak upozornila letos na začátku roku agentura Bloomberg, v posledních letech opět rostou.

Krize spolu s nástupem nového mediálního prostoru na internetu přispěla k tomu, že v podstatě zanikl starý byznysový model médií, pilíře liberální demokracie. Média v západním světě od té doby zoufale hledají různé modely fungování, možná spíš přežití, což také přispělo k růstu extrémů v politice.

Kořeny krize politiky

Samotná politika se v západním demokratickém světě stala arénou nových extremistů, protože zavedené strany nedokázaly najít fungující odpověď a reakci na krizi, která zvláště v mladých demokraciích, jako je Česko a další země střední Evropy, podkopala fungování státních a veřejných institucí. Ty měly a stále mají velké problémy i v zavedených demokraciích, neřkuli tam, kde v té době neměly ani dvacetiletou historii. Zpochybňování právního státu, s čímž má nyní problémy Polsko, Maďarsko nebo Rumunsko, má kořeny právě v tomto období. K čemu jsou soudy, když nedokážou efektivně, rychle a spravedlivě rozhodovat a ochránit občany? Ať je politici rozbourají a vymění. Vzpomeňme v Česku třeba jen na Klausovy amnestie nebo aktuální kauzu H-System.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dozvíte:
  • Kde se do hlavního proudu politiky dostal nový či dříve okrajový nacionalismus.
  • Jak se na současném neblahém stavu společnosti podílejí neregulované sociální sítě.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se