Kolem počítačového monitoru, na kterém běžel záznam z kamery, umístěné na jedné z ulic v New Yorku, se shromáždila skupina mladých lidí. "Už přišel jeden! A tenhle je taky od nás. Ono to fakt funguje," radostně se zasmál vytáhlý třicátník v brýlích. Psal se rok 2015 a pracovníci petrohradské firmy Internet Research Agency, přezdívané také jako trollí fabrika, si právě zkoušeli, jak se dá pomocí sociálních sítí ovlivňovat chování reálných Američanů.

Asi o rok později si důstojník ruské vojenské rozvědky GRU Ivan Jermakov spokojeně zamnul ruce. Právě se mu podařilo získat práva administrátora poštovního serveru Demokratické strany. Brzy odtud stáhne několik gigabytů citlivých informací.

Tou dobou byla špionská kariéra Anny Kuščenkové již minulostí. V roce 2010 byla spolu s dalšími devíti nelegálními agenty ruské rozvědky SVR zatčena a deportována ze Spojených států.

Tam se pod příjmením svého bývalého manžela jako Chapmanová snažila dostat mezi politické kruhy ve Washingtonu.

Všechny tyto případy spojuje to, že tito lidé pracovali ve prospěch Kremlu. Každý ale pro jinou instituci a v případě petrohradských manipulátorů dokonce ani nebyli zaměstnanci státu. To komplikuje i již tak dost složitý svět špionáže a kontrašpionáže.

Naprostá většina lidí si utvářela představu o řemesle špionů podle sledování filmů o Jamesi Bondovi nebo četbou románů Johna le Carrého či Fredericka Forsytha. Jenže, jak ostatně většina diváků i čtenářů těchto napínavých děl tuší, skutečnost je podstatně prozaičtější. Místo promenování se v oblecích šitých na míru v prostředí luxusních kasin dnes současní špioni občas nemusí ani opustit svůj pracovní stůl se služebním počítačem. Možná jim to přijde i líto, zato mají jistotu, že jim nehrozí zatčení ze strany protivníkovy kontrarozvědky.

Současný digitalizovaný svět nabízí nepřeberné možnosti technicky zdatným hackerům. A zrovna Rusko jimi vždy oplývalo díky svému velmi kvalitnímu systému technického vzdělání.

Útočníci z vojenské rozvědky

Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, který má zjistit možné ruské zasahování do amerických prezidentských voleb v roce 2016, v polovině července obvinil několik desítek údajných členů ruské vojenské rozvědky GRU, že se nabourali do počítačových sítí Demokratické strany, počítačů členů štábu Hillary Clintonové a do systémů pro sčítání hlasů v některých amerických státech. Na rozdíl od anonymních úniků do médií jde o právně závazný dokument, který by musel obstát u soudu.

Jakkoli je pravděpodobnost, že by někdo z obviněných ruských důstojníků vycestoval do země, kde by mohl být zatčen a vydán do Spojených států, velmi malá.

Tři dny před kongresem Demokratické strany zveřejnila organizace WikiLeaks archiv e-mailů vedení demokratů, ze kterého jasně vyplývalo, že štáb strany, který měl být neutrální, jasně favorizoval Hillary Clintonovou před jejím vyzyvatelem Berniem Sandersem.

Bývalá ministryně zahraničí nominaci stejně získala, ale její image byla těžce poškozena. Těsně před sjezdem musela rezignovat šéfka demokratů Debbie Wasserman Schultzová a následovaly rezignace i dalších důležitých osob štábu Hillary Clintonové. WikiLeaks ale nebyly první. Ještě pár dní předtím se část e-mailů objevila na nové stránce dcleaks.com, za kterou měl stát údajně rumunský hacker pod přezdívkou Guccifer 2.0.

Jenže obvinění poměrně jasně ukazuje, že celou operaci řídili důstojníci ruské GRU. Na poměry tajných služeb je totiž překvapivě podrobné. Podvodné e-maily, které členy Demokratické strany oklamaly, aby hackerům poskytli své přihlašovací údaje do vlastního interního systému, jsou totiž spojeny se stejným e-mailem dirbinsaabol@mail.com, který si zaregistroval i stránku dcleaks.com. Ta byla zaplacena pomocí bitcoinů přes malajsijskou VPN službu, která poskytuje uživatelům internetu anonymitu. "O pár měsíců později se někdo přes stejnou VPN službu přihlásil k twitterovému účtu @Guccifer_2. Takže je jasné, že ten, kdo vytvořil dcleaks.com, ovládal i účet údajného hackera," napsal v podrobné technické analýze na serveru The Intercept jeho stálý autor Micah Lee.

The Intercept přitom nelze obvinit ze sympatií k americké vládě, jeho kmenovým autorem je třeba Glenn Greenwald, člověk, který udělal první interview s Edwardem Snowdenem. Ten odhalil, jakým způsobem a jak masivně americké tajné služby sledují provoz na internetu.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.