V Česku chybí odvaha postavit se populistickým náladám, říká místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička. Ve vztahu k EU se proto prosazuje destruktivní "okopávací" taktika.

Přijmout pár desítek uprchlíků by nám přitom podle Teličky prospělo nejen v očích Evropy, ale i české společnosti jako takové. 

HN: Končí uspořádání světa, jak jsme ho znali od 90. let?

Jsme v období, které v to může vyústit. Když se podíváme na Donalda Trumpa a řadu evropských populistů, vidíme, že přicházejí s politikou jednoduchých řešení. Vlastně to ale ani žádná řešení nejsou. Jsou to ve skutečnosti jen slogany. Je to v podstatě podobné jako ve 30. letech minulého století, jen je všechno ještě komplikovanější. Máme více světových hráčů, řada z nich je naprosto nevyzpytatelná. Bezpečnostních rizik přibývá. Jsou tu nové informační technologie a dopad neopatrných výroků tak může být rychlejší a zásadnější než kdykoli dříve.

Nechci říci, že trend je nezvratný, protože to pak vede k rezignaci. Ale skutečně je jen několik kroků k tomu, abychom dospěli ke stavu, který by se dal nazvat "nový světový pořádek".

HN: Dá se to svádět jen na "populisty"? Donald Trump a další přece nevznikli sami od sebe.

Samozřejmě že ne. Jádro dnešního problému není v nacionalistech a populistech. To jsou v podstatě jen produkty doby, kdy se politika dostala do krize. Postrádáme vizi, jasný směr. Jednak chybí politická odvaha postavit se populistickým náladám a udělat kroky, které mohou být krátkodobě nepopulární nebo i bolestivé. A na druhé straně je tu neschopnost tradiční politické reprezentace vnímat společnost, naslouchat lidem a uvědomit si, že je tady velké procento lidí, kteří se cítí být vyloučeni, nejsou takříkajíc "on board". Příčina je v tom, že skutečná politika je v krizi a neposkytuje lidem nabídku, která by tady měla být. 

HN: Dá se ještě zastavit proces štěpení západního světa, jehož projevem je začínající obchodní válka? 

Jsem v tom názoru asi osamocen, ale nemyslím si, že to už je obchodní válka. Jsou to jistě zásadní třenice, které ale nemají podklad jen v obchodní politice. Jádro problému je ve stavu celé společnosti. Zaváděním cel lze rychle uspokojovat poptávku voličů po tom, aby se "něco" dělalo. Je to vnímáno jako projev starostlivosti, rozhodnosti, síly, ochrany národních zájmů. To je možná jádro úvahy Donalda Trumpa. 

HN: Takže to je podle vás jen taková hra pro voliče? 

Je těžké říci, co Donald Trump chce. Je to naprosto nečitelný politik. Je možné, že do toho jen chce jít americkým kovbojským způsobem, vyvolat emoce, zatlačit, předvést sílu a rozhodnost, což jeho voliči ocení. No a pak dospět k celkem normálním jednáním. Ale možná je to jinak, pak by situace byla vážnější.

Výhoda je, že americká politika není jen Donald Trump. Jednal jsem s mnoha americkými politiky včetně kongresmanů, převážně s republikány. A co se týče vztahů k unii, jsou názory řady z nich diametrálně odlišné od těch prezidentových. Také obchodní kruhy a spotřebitelé vysílají k Donaldu Trumpovi signály, že by na ně obchodní válka negativně dopadla. Nechce se mi věřit, že by si Trump nedokázal spočítat, že v obchodní válce budou tratit obě strany. A že by se tedy nakonec mohla vymstít i jemu. Říká, že chce znovu kandidovat, a obchodní válka by nejvíc zasáhla právě státy, ve kterých je silný.

Nakonec i Evropská unie už dala najevo, že je schopná cly zasáhnout právě produkci z těchto států.

Takže celkově myslím, že jistě jde o nejsložitější vztahy mezi USA a EU za dlouhou dobu, ale obchodní válkou bych to ještě nenazval. 

HN: Kdy by to už obchodní válka byla?     

Hranice je tenká. Obchodní válka by to byla až ve chvíli, kdy by se sáhlo na významné komodity. Zlomovým momentem by byl automobilový průmysl. Kdyby se zavedla cla na auta, rozjede se spirála, kterou bude velmi těžké zastavit. Zatím to po jednání Donalda Trumpa se šéfem Evropské komise Junckerem vypadá, že by se to nemuselo stát. Kdybych se přidržel metafory války, tak bych řekl, že studenoválečnické obchodní operace byly nyní zastaveny a nastalo příměří.

HN: Nejsou ale některé výhrady USA vůči EU legitimní? 

Jsou. Třeba v automobilovém průmyslu je jasná disproporce v přístupu na trhy. Každá strana má nějaké legitimní výhrady, jde však o to, jak problémy chceme řešit.

HN: Není celá situace jen projevem dlouhodobějšího trendu, kdy se USA stahují z Evropy a začínají se starat víc samy o sebe?   

Vztah je jistě složitější, chladnější než kdykoli předtím. To jak se politici dokážou nálepkovat přes Atlantik, to tady ještě nebylo. Nikdy jsme neslyšeli z úst amerického prezidenta, že Evropská unie je jedním z nepřátel, byť to Donald Trump potom korigoval. I v Evropě někteří přispívají k eskalaci. Máme zkrátka nového partnera, který unii nezná, je mu nepříjemná. Je také nekonzistentní, nevyzpytatelný. S partnerem, který něco řekne a pak otočí o 180 stupňů, se velmi těžko jedná. Trump sáhl na TTIP, což je velká tragédie, právě tato smlouva nabízela řešení některých problémů a legitimních výhrad.

Takže celkově: Transatlantická spolupráce opravdu nevzkvétá a je možné, že se začnou naleptávat i spojenecké vazby. Zároveň se ale nedá říci, že dialog USA a EU je mrtvý. Intenzita je celkem vysoká. S USA se nyní dá například velmi dobře komunikovat o obchodních vztazích se třetími zeměmi. Může nakonec převážit i poznání, že volný trh a pokračování spolupráce je něco, co je přínosné pro obě strany. Nalezení dohody ale nebude v žádném případě rychlé, situace není optimistická.

HN: Jak se obchodní konflikt projeví v Česku? 

Poctivě řečeno, to nikdo neví. Největší tragédie je, že jsou přijímána opatření a protiopatření, ale vůbec nejsou zmapovány dopady na jednotlivé země.

Zatím se bavíme o zhruba deseti až patnácti tisících pracovních místech v celé Evropě. To kdyby situace neeskalovala. Ale pokud k eskalaci dojde, bude to podstatně horší. 

HN: Je Česko na možnost vzniku nové obchodní a geopolitické reality připraveno?   

Ne. Když se podíváme do programového prohlášení vlády, tak je evidentní, že si Babišova vláda neuvědomuje, co je pro nás nejdůležitější. V prohlášení dominuje otázka migrace, což jistě není nepodstatné, ale rozhodně se nedá říci, že bychom v tomto ohledu prožívali nějakou krizi. A rozhodně to není největší problém, který by Česko mělo řešit. Tím problémem je konkurenceschopnost v měnícím se světě. Normální by bylo říct si, v čem jsme silní, kde máme komparativní výhody a vytvářet podmínky, abychom jich využili. Anebo se snažit vystihnout hlavní inovační trendy. A to nikde nevidím. Problém je i v tom, jak vláda přemýšlí o Evropské unii. Když v programovém prohlášení vláda píše jako o prioritě, že bude hájit zájmy občanů v EU, tak se navozuje dojem, že tam máme nějaké nepřátele, že je to kdo s koho. To je trumpovské uvažování, ale tak to přece ve skutečnosti nefunguje. To, co se nyní prosazuje, je něco úplně jiného, než bylo jádro programu, který jsem s kolegou Ježkem pro hnutí ANO psal v roce 2013. Je škoda, že z toho ten subjekt sešel. 

HN: V čem je podle vás problém přístupu vlády k EU? 

Tvrdí v podstatě, že se všechny problémy vyřeší, když se posílí role národních států. To je sice líbivý slogan, ale fakticky nesmysl. Vždyť ve skutečnosti potřebujeme v některých oblastech společné aktivity a rozhodování. Je to pro nás životně důležité.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Proč si Česko "okopávací" taktikou v Evropské unii škodí.
  • Proč je pouhou iluzí, že budeme svůj vliv uplatňovat prostřednictvím V4.
  • A hrozí Evropské unii rozpad nebo rozpojení na víc částí, přičemž Česko zůstane venku bez reálného vlivu?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru