Fotky na dně bazénu. Velká přehlídka děl vlastněných PPF vyznívá jako příjemná dějepisná lekce

Fotografie růže posazené do sklenice s vodou, v níž se třpytí pár bublin, působí tak čerstvě, až člověk pocítí i vůni květiny. Měkké světlo, které zalévá všechna zátiší od Josefa Sudka, nenápadně hraje na city. Jinde stačí obyčejná hruška na bílém talířku a divákovi se rozbuší srdce před tou archetypální prostotou, ideálem domova, který sahá možná až k četbě Babičky od Boženy Němcové.

I když Josefu Sudkovi patří jen část velké výstavy, která je nyní k vidění v Oblastní galerii Liberec, kurátoři jej korunovali na nejvýznamnějšího českého fotografa. Přehlídka nazvaná Sudek, Funke, Drtikol… vůbec poprvé představuje největší soukromou sbírku fotografií, kterou vlastní společnost PPF. A Sudek je její páteří.

Velká přehlídka vyznívá jako příjemná dějepisná lekce. Fotografie jsou řazeny chronologicky, největší zastoupení tu má světově ceněná česká avantgarda. Vedle Františka Drtikola, klasika ateliérového portrétu a aktu, je tu jeho žák Jaroslav Rössler, který se spolu se Sudkem a Jaromírem Funkem nechal inspirovat českým emigrantem Drahomírem Josefem Růžičkou. Lékař a amatérský fotograf při svých návratech do Prahy propagoval čistý styl fotografie. Sice ještě připouštěl estetické změkčování obrazu, ale už ne využívání ušlechtilých procesů, jimiž se první fotografové přibližovali malbě. Díky Růžičkovi se tedy začala formovat česká fotografická moderna.