Trošku mě znervóznilo, když jsem si před časem uvědomil, že někdy mluvím s věcmi.
Třeba cestou do práce přecházím v Karlíně dvouproudou vozovku. Když to jde, tak ji přeběhnu na červenou. Ale on je tam obvykle dost hustý provoz, takže jen nervózně přešlapuju.
V tu chvíli to beru jako nespravedlnost.
Tím to asi začalo. "No tak, neblbni," řekl jsem vyčítavě a podíval se na semafor.
Stál vzpřímeně a tvářil se jakoby nic.
A když se po chvíli rozsvítila zelená, úlevně jsem prohlásil: "No tak vidíš, že to jde!"
Ale jednou to trvalo delší dobu. Připadalo mi to nekonečné.
Takže když se konečně objevil zelený panáček, prohlásil jsem vyčítavě: "Stálo ti to za to, debile?"
Od té doby spolu mluvíme pravidelně. "Nazdar kámo!" zdravím ho, a když se čirou náhodou povede, že se zelená rozsvítí bez čekání, říkám vděčně: "Díky, paráda!"
Jindy zkouším smlouvat, nejdřív po dobrém, pak po zlém a pak dělám, že jsem naštvaný a že se semaforem nemluvím.
Taky jsem v práci začal zdravit svůj hrnek na čaj.
"Ahoj!" říkám mu, a když kolegové ještě nejsou v práci, tak klidně nahlas a dávám si záležet, aby to slyšely i jejich hrnky. A bylo jim líto, že je nikdo nezdraví.
Mluvil jsem o tom s psychiatrem.
Ne se SVÝM psychiatrem, zatím se u žádného neléčím, ale s kamarádem, který jako psychiatr pracuje. Ujistil mě, že je to naprosto v pohodě.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru