Česko odmítlo pomoci Itálii s řešením problému se 450 migranty z rybářské lodi. Rozhodnutí Babišovy vlády nepřevzít ani jednoho ocenila i jinak nesmiřitelná opozice, TOP 09 a KDU. Máme tady málem celonárodní politický konsenzus. Přesto je to chyba. Jak z pohledu spojeneckých vazeb Česka, tak z pohledu obecné lidskosti.

Spojenectví vždy stojí na ochotě nezištně pomáhat, když je spojenec v průšvihu. A to i za cenu, že to nebude pohodlné. Tím se mimochodem spojenectví liší od obchodních partnerství, kde se každý chová z definice sobecky. Obchodních partnerů můžete mít hromadu a střídat je jako ponožky, podle toho, co se zrovna šikne. Mezi spojenci je ale klíčová důvěra; stabilní vazba přesahující hranice krátkodobé výhodnosti. Nyní nás tedy spojenec v EU a NATO požádal o zcela konkrétní, nezištnou pomoc, a my jsme odmítli. Nejenže to není správné, ale ani dlouhodobě výhodné. Pokud budeme princip spojenectví takto nabourávat, jak máme čekat, že nám bude pomoženo, až to budeme potřebovat pro změnu my?

Ano, prý budeme Itálii pomáhat jinak (finančně, pošleme policisty…). Je to ale legrační alibismus. Zhruba jako když někdo, kdo visí z okraje střechy, volá: "Podejte mi ruku," a vy na něj: "Nepodám, ale můžu vám nabídnout koblihu." Směšné. Tak jako dnešní Česko se nechová spojenec, ale filuta, alibista, cynik.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Sobectví maskujeme zodpovědným globálním politickým myšlením. Netýká se to jen Babiše a vlády, ale v podstatě všech, kdo jsou ochotni obětovat konkrétní lidský život v zájmu řešení "obecného problému".
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se