Pro dvojku na českém nábytkářském trhu to byl půlrok plný nejistoty. Kolovaly zvěsti o tom, že se jí nedaří a bude propouštět. Tuzemská pobočka společnosti Kika doplácela na problémy, do nichž se dostal bývalý jihoafrický vlastník Steinhoff. Odkryté nesrovnalosti v účetnictví srazily akcie na frankfurtské burze o 90 procent a dodavatelé začali být nervózní. Nestabilita však skončila. Řetězec Kika před pár týdny koupil jeden z největších majitelů nemovitostí, developerů a maloobchodníků v Evropě − rakouská skupina Signa. A ta se zřejmě nespokojí pouze se současnou nabídkou nábytku a doplňků.

Zdejší Kika na celé situaci podle slov svého šéfa Jakuba Střeštíka vydělá. "Nabídneme ještě víc rychloobrátkové zboží s vyššími maržemi," nastiňuje. Českou a slovenskou pobočku Kika řídí sedm let, od letoška mu přibylo ještě Rumunsko. Pod jeho vedením obchody loni utržily 3,6 miliardy korun. Přesto přiznává, že posledních šest měsíců bylo v jeho kariéře nejtěžších.

HN: Co říkáte na změnu majitele?

Samozřejmě jsem rád. Nastane období stability, což je důležité hlavně pro naše zaměstnance. Steinhoff byl naštěstí majitelem, který nezasahoval do naší každodenní činnosti. Zemětřesení, které u něj nastalo, se ale samozřejmě promítlo i na dceřiné společnosti. Doufám, že se změnou majitele nadejde období klidu.

Jakub Střeštík (41)

◼ Po střední škole odjel pracovat do Izraele, později začal provozovat ve Velké Británii menší síť restaurací.

◼ V minulosti působil jako manažer u několika firem. Patří mezi ně síť rychlého občerstvení KFC či prodejce spotřební elektroniky NAY. Střeštík také otevíral dveře do východní Evropy kavárenskému řetězci Starbucks.

◼ Od roku 2011 je generálním ředitelem Kika Nábytek pro Česko a Slovensko. Od ledna 2018 navíc šéfuje i Kika v Rumunsku. Titul MBA získal na škole CEMI.

HN: Takže přiznáváte, že jste prošli obdobím nestability?

No, naše konkurence se snažila vytvořit minimálně pocit nestability. Je těžké, když vám někdo chodí po prodejnách a zaměstnancům vypráví, že firma krachuje, nedostanou výplatu a mají přejít k nim.

HN: To se dělo?

Denně. Byl to jeden konkrétní konkurent, ale nebudu ho jmenovat. Musel jsem odrážet jeho nájezdy, protože se mi snažil vyzobávat nejlepší zaměstnance. Volal nám na centrálu a přemlouval pracovníky, ať k němu přejdou. Hodně času jsem strávil na pobočkách po celé republice a vysvětloval lidem, co se ve firmě děje. Trh je v situaci, že se klidně mohli rozprchnout a za pět minut by měli místo jinde. Odešlo jich ale jen minimum, téměř nikdo. Máme velmi loajální zaměstnance.

HN: Jak se vám firma v té době řídila?

Nebylo jednoduché číst v českých i zahraničních novinách, že máme problémy a nikdo neví, co bude. Výhodou bylo, že máme tradici a dobré jméno a zákazníkům jsme nemuseli nic dokazovat. Pro mě bylo hlavní udržet práci pro tisíc zaměstnanců, což znamená tisíc nájmů nebo hypoték. Společnost jsem chtěl zachovat stabilní, růstovou a ziskovou. Cítil jsem zodpovědnost.

HN: Asi to musel být pořádný tlak.

Je složité, když byznys vedete na denní bázi a někde se stanovují věci, které nemůžete ovlivnit. Působí to negativně. Nemáte páky na změnu. Tlak se projevoval hlavně mezi vlastníky, dodavateli a mnou. Pro zaměstnance jsem vše filtroval. A to se dařilo. Takže když se mě teď někdo zeptá, jak se vede firmě Kika v Čechách, odpovídám: výborně. Stále ale mám starosti, protože denně musím vyjednávat s padesáti dodavateli, jestli nám zboží prodají, nebo ne.

HN: V čem jste měli nesoulad s předchozími majiteli?

Nebyly to přímo naše nesoulady. Šlo o to, že banky, které byly věřiteli skupiny Steinhoff, snižovaly úvěry. Některé plánované investice jsme nemohli uskutečnit. Bylo tady vnitřní pnutí.

HN: Nemáte půjčené žádné peníze u českých bank. Ale přesto, byly vůči vám opatrné?

Banky se bály obchodování se Steinhoffem. Ty, u nichž máme účty a ze kterých chodí výplaty, nám občas zavolaly a zeptaly se na situaci. Mnohem větší nervozita nastala u některých dodavatelů ze zahraničí. Naštěstí se dlouhodobě snažíme firmu budovat na spolupráci s lokálními dodavateli. Ti byli trpěliví a loajální, přesto i oni byli nervózní. Díky tomu, že jsme v historii firmy platili vždy včas, nás ale podrželi.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak je možné, že se problémy firmy dařilo tak dlouho tutlat?
  • Je na českém trhu ještě místo pro dalšího velkého prodejce nábytku?
  • Proč jsou východoevropské prodejny Kika ziskové a rakouské naopak ztrátové?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.