Amerika Daniela Anýže: Fak jů, pane prezidente aneb Tahle země už není pro slušný

Spojené státy, tamní společnost, si prošly mnohým. Zdecimováním původního obyvatelstva, občanskou válkou v letech 1861−1865, právem silnějšího na Divokém západě a násilím už vícekrát mířícím i na vrcholové politiky. Zavražděn byl v roce 1865 prezident Abraham Lincoln, stejně jako bezmála o sto let později, v roce 1963, J. F. Kennedy. Při atentátu zemřel pět let poté i jeho bratr Robert Kennedy. A je to právě turbulentní rok 1968, kdy byl rovněž zabit Martin Luther King Jr., co Americe připomíná, jak vzrušující, divoká, ale i násilně nebezpečná může být její politická a společenská realita.

Ve srovnání s tím vším by se zdálo, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem a dosavadní rok a půl jeho vládnutí nejsou až tak dramatickou výchylkou. Přesto ale i zkušení pozorovatelé politické historie USA, jako je například respektovaný autor literatury faktu a bývalý šéfredaktor časopisu Newsweek Jon Meacham, upozorňují, že s Trumpovým nástupem vstoupila Amerika do nové éry.

Nebo přesněji řečeno, že zamířila hluboko proti proudu času, právě až ke svému nesmiřitelnému rozdělení na Sever a Jih, což následně vyústilo ve výše zmíněnou krvavou válku jedné Ameriky vůči té druhé. "Svým způsobem, co se týče otevřeného, veřejného urážení, jsme se ocitli zpátky v koloniální době," vrátil se Meacham v nedávném vyjádření pro New York Times až někam před polovinu 19. století, když se pokusil vystihnout situaci v době Donalda Trumpa.

Tolik urážek, zesměšňování, zastrašování, výhrůžek, pokleslosti politické debaty a obecné devalvace společenské kultury totiž moderní Amerika − a to nejen podle Meachama − ještě nezažila. A jak ukázaly poslední týdny, platí to zprava, ale i zleva. Pro voliče Donalda Truma, ale i pro jeho odpůrce. Je to ring volný, kde obě strany odložily rukavice.

Nejdříve zde byla Trumpova politika "nulové tolerance", v rámci které američtí pohraničníci na jižní hranici USA oddělovali děti imigrantů od rodičů a posílali je do zadržovacích center. Celospolečenský tlak si vynutil zastavení této praxe, ale pro řadu Trumpových oponentů − z řad politiků, celebrit, ale i řadových občanů − tím přetekl pohár.

"Fuck Trump. Pryč s Trumpem. Je to prostě fucking Trump," zahájil herec Robert De Niro před pár týdny své vystoupení na předávání letošních divadelních ocenění Tony Awards. Jiný herec, Peter Fonda, dal průchod svému rozhořčení na Twitteru. "Měli bychom vyrvat Barrona Trumpa z náručí jeho matky a poslat ho do klece s pedofily," napsal Fonda v odkazu na dvanáctiletého Trumpova syna.

Herci a obecně příslušníci uměleckých komunit jsou ve svém odporu vůči Trumpovi už "známé firmy" (připomeňme jen Meryl Streepovou na předávání Oscarů 2017), ale teď se k nim v Americe přidal tvrdý občanský odpor. Už navíc nesměřuje jen proti samotnému prezidentovi, ale proti komukoliv, kdo má s jeho politikou něco společného.

Mluvčí Bílého domu Sarah Huckabee-Sandersová byla v Lexingtonu ve Virginii vykázána z restaurace. Ministryně pro vnitřní bezpečnost Kirstjen Nielsenová raději ve Washingtonu restauraci sama rychle opustila, když na ni předtím aktivisté křičeli: "Když se děti nemohou v klidu najíst, vy také nebude v klidu jíst." A ani poradci Bílého domu Stevenu Millerovi, propagátorovi tvrdé protiimigrační politiky, moc nechutnalo, když na něj lidé v jiné restauraci ve Washingtonu začali volat: "Fašisto, fašisto."

Státní návladní z Floridy Pam Bondiovou, která je velkou Trumpovou zastánkyní, ochranka raději odvedla z kina, když sálem zazněly protestní výkřiky, mezi jinými zvolání: "Vy jste příšerná osoba." A rovněž jinak uměřeně vystupující Michael Hayden, který byl za prezidenta George Bushe šéfem CIA, dnes − už tedy jako soukromá osoba − přirovnal Trumpovu politiku "nulové tolerance" k nacistickým zvěrstvům, když dal na svůj Twitter fotografii koncentračního tábora a napsal: "Jiné vlády oddělovaly matky od dětí."