Je správné sebrat populistům jejich témata a tím i vítr z plachet? Přistoupit na jejich vymezování se proti těm, kdo jsou na okraji společnosti, nadávání na stát, Evropskou unii, nechuť ke všemu cizímu, nečeskému, neevropskému? Vždyť právě tímto celá řada lidí žije.

V české společnosti přibývá hlasů, že demokraté by si měli tato témata osvojit a lidé pak přestanou naslouchat populistům. "Podívejte se na rakouského kancléře Sebastiana Kurze, ten se už touto cestou vydal a má úspěch," volají někteří.

Jenže na co se vlastně mám podívat? Na křesťanského demokrata, který se na základě výsledků voleb rozhodl usednout ve vládě s extremisty a teď se musí zabývat jejich požadavky, aby se mu koalice nerozpadla. To je ono žádoucí sebrání větru z plachet? A pomohlo Rakousku k sociálnímu smíru, snížení migrace a lepší společnosti vůbec? Opravdu lze s informační válkou bojovat pokusem o nalezení společné řeči s extremisty? A jak se vlastně v takové válce bojuje "správně"?

O tom, že se nalézáme uprostřed tiché, nikým nevyhlášené války, asi už dnes pochybuje málokdo. Mohou ji vést jak subjekty státní, tak soukromé, někdy se to dokonce prolíná a soukromý sektor najímá a řídí lidské zdroje na přání státu.

Je už veřejným tajemstvím, že na našem území se na rozdíl třeba od Británie nebo Francie tolik nečiní islamistické teroristické organizace, ale především Rusko, které na tomto poli tiše sklízí po celém světě vavřín za vavřínem.

Moderní propaganda vyrostla na tisíce let starých metodách, jak využít strach a předsudky ke zmatení lidských kognitivních procesů, kam spadají vnímání, cítění, pozornost, představivost, fantazie, paměť, myšlení, kreativita či intuice. A v dnešní době se potkává s novými vědeckými a kybernetickými možnostmi.

Syntéza poznatků psychologie a znalosti chráněných algoritmů šíření informací na vyhledávačích a sociálních sítích vytvořilo neuvěřitelně toxické prostředí.

Úrodná půda postkomunistických společností

V příhodné době se vyskytl vhodný biotop, v němž se dezinformacím neuvěřitelně daří.

Postkomunistická populace, která nikdy nevážila cenu demokracie a v zábavním rauši komerčních televizí zanedbala péči o své kognitivní procesy, je vůči propagandě bezbranná. Je atavisticky vyděšená. Zanedbávané vzdělání podporující rozvoj občanské společnosti, prakticky neexistující koncepce mediálního vzdělávání a v neposlední řadě i zafixování představy, že pro obranu státu jsou nezbytné hlavně tanky a letadla… To vše až do roku 2014, kdy Rusko v případě Ukrajiny poprvé předvedlo, co všechno dokáže. Právě tady hledejme důvody, proč se celá řada lidí ztrácí v záplavě dezinformací a lží, jejich důvěra ve stát a smysl demokracie vůbec beze zasvé.

K tomu přičtěme fantastický úspěch sociálních sítí a preference politiky jako primárně zábavné show. Tyto skutečnosti téměř vyřadily ze hry klasické novinářské řemeslo jako nezbytný kritický filtr a umožnily, že k lidem se nyní dostávají dezinformace či polopravdy v obrovském množství. Dnes stačí, pokud pomocí znalosti informačních triků a placené reklamy dostanete jakoukoliv "pohádku" mezi dostatečný počet lidí. Kritické filtry nikde, i ty absolutně průhledné lži si najdou své davy. Šíře zásahu je to jediné, na čem záleží. Jestli je informace pravdivá, užitečná, korektní, dobře napsaná (o pravidlech pravopisu ani nemluvě), už nikoho nezajímá. Přehazovat směs zábavy, pravdy a lži vidlemi a kydat ji na stále větší hromadu zvládl novodobý marketing opravdu výtečně.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Bylo jen otázkou času, kdy se začnou vedle zaručeně nejlepšího pracího prášku či dovolené na Bali vnucovat lidem i ty správné politické názory a cíle, píše Alexadra Alvarová, která se zabývá studiem propagandy, konspirace a dezinformační války a je autorkou knihy Průmysl lži.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se