Sdílet se dá téměř vše, od aut přes nářadí až po volný pokoj či byt. Můžete sdílet jídlo v jedné komunitní lednici nebo být rentiérem. Právě sdílení bytů přes on-line platformy se v poslední době stalo velmi diskutovaným tématem především ve světových metropolích a dalších oblíbených městech.

Nejrozšířenější on-line platforma, která krátkodobé ubytování zprostředkovává, je americká společnost Airbnb. Od malého start-upu, který začal v roce 2008 nabízením přenocování na nafukovací matraci, se společnost rozrostla do jedné z největších technologických firem s miliardovými výnosy a více než čtyřmi miliony nabídek ubytování po celém světě.

V bytě turisté nasají autenticitu místa

Podobné nové obchodní modely přinášejí na trh vyšší konkurenci, podněcují inovace a zkvalitňování poskytovaných služeb. Spolu s rozšiřováním těchto společností začaly zaznívat i názory na potřebu regulace. Prvotní výtky k on-line platformám nabízejícím krátkodobé ubytování měly hotely a další ubytovací zařízení, pro které se šlo o silnou konkurenci. Ubytování přes Airbnb je často levnější než v hotelu, nabízí větší soukromí a umožňuje i autentický zážitek z daného místa, který hotelové řetězce nejsou schopny poskytnout. Hotelům navíc vadí, že lidé, kteří nabízejí krátkodobé ubytování skrze on-line platformy, často neplní stejné podmínky jako ubytovací zařízení, a na trhu se tak vytvářejí nerovné podmínky.

Úřadům pak dělá starosti otázka odvádění daní a místních poplatků. Platformy samotné nenesou za výběr a odvádění poplatků odpovědnost, pouze v některých případech informují poskytovatele o jejich povinnostech. Mnoho majitelů tak své příjmy nepřiznává (nebo nepřiznává úplně) a město či stát přicházejí ročně o nemalé peníze.

Mnoho majitelů své příjmy nepřiznává, nebo je nepřiznává úplně a město či stát přicházejí ročně o nemalé peníze.

S fenoménem sdíleného bydlení jsou spojené problémy, které ovlivňují i třetí stranu, jež se na této obchodní výměně nepodílí. Obyvatelé domů, ve kterých je jeden či více bytů krátkodobě pronajímán, si − zejména v centrech velkých měst − stěžují na hluk a nepořádek způsobený turisty.

Často se také hovoří o problému s nedostatkem bytů především v centrech měst, které jsou místo na rezidenční účely vy­užívány pro krátkodobé ubytování. Majitelé si tak mnohdy vydělají více, než kdyby byt dlouhodobě pronajímali. Tyto byty pak ale chybí na realitním trhu a například v Praze aktuálně poptávka po bydlení převyšuje její nabídku, a tak ceny rostou.

Příčiny problému s realitním trhem jsou však velice komplexní a nelze se odvolávat pouze na sdílenou ekonomiku. Za současným stavem stojí mimo jiné velice pomalé vydávání stavebních povolení, demografický vývoj a mnoho dalších faktorů. To lze demonstrovat i na příkladu Berlína, který zakázal krátkodobé ubytování prostřednictvím Airbnb v roce 2016, což sice mělo za následek navrácení zhruba čtyř tisíc bytů zpátky na realitní trh, ale pro vyřešení bytové situace ve městě by bylo potřeba vytvořit každý rok až 25 000 nových bytů. Berlín tento zákaz letos na jaře opět zrušil.

Česko chce sdílení ubytování upravit

První krok k regulaci Airbnb udělalo i české ministerstvo financí, které navrhlo novelu zákona o místních poplatcích, nahrazující dosavadní dva poplatky (za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity) jedním poplatkem z pobytu. Tento zjednodušený poplatek by měl pokrýt také ubytovací služby zprostředkované platformou Airbnb. S návrhem na legislativní řešení přišla také informačním technologiím nakloněná Pirátská strana. Předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek v polovině května letošního roku představil návrh zákona, který by měl ubytovatelům přes Airbnb a obdobným podnikatelům usnadnit byrokracii.

On-line platforma by měla odvádět za poskytovatele místní poplatky a také nahlašovat cizince cizinecké policii. Návrh Pirátské strany také vychází vstříc požadavkům obyvatelů domů, které mohou ubytovaní turisté obtěžovat. Majitel bytu, který bude chtít poskytovat ubytování přes on-line platformu na více než 60 dnů v roce, bude potřebovat souhlas společenství vlastníků.

Ministerstvo průmyslu a obchodu si je vědomo všech možných negativních dopadů sdíleného ubytování, přesto ale zastává názor, že případná regulace by neměla zadusit rozvoj těchto nových obchodních modelů. Sdílení umožňuje důležitý přivýdělek například pro studenty, ženy na rodičovské dovolené či seniory. Levnější ubytování přes Airbnb podporuje rozvoj cestovního ruchu, a tedy i větší toky peněz do dané lokality, která může být jinak turisticky těžko vytěžitelná.

Sdílení lze také vnímat jako efektivní způsob využití volných kapacit, které tak neleží ladem, ale jsou využívány v maximální možné míře. Výhodou služeb poskytovaných skrze on-line platformy je také systém samoregulace, například prostřednictvím hodnocení jednotlivých uživatelů pomocí hvězdiček a komentářů. Ochrana spotřebitele je tak do určité míry vlastně zajištěna spotřebiteli samotnými, kteří kvalitu služeb kontrolují sobě navzájem. Obecně pak sdílené služby zvyšují konkurenci v daném odvětví, z čehož plynou vyšší inovace, kvalita služeb, větší výběr a samozřejmě také nižší ceny.

Tuzemsko by se mělo inspirovat Estonskem

Krátkodobé ubytování či další služby nabízené přes on-line platformy rozhodně přináší mnoho příležitostí pro ekonomiku a stát by se měl snažit o to, zachovat výhody sdílené ekonomiky v co největším rozsahu a přiměřenou regulací omezit negativní externality. Ministerstvo průmyslu a obchodu zastává názor, že nyní není potřeba ve větší míře upravovat stávající legislativu pro potřeby regulace sdílené ekonomiky v oblasti krátkodobého ubytování. Aktuálně platná pravidla jsou dostačující, větší výzvou je však jejich efektivní vymáhání.

Regulace on-line platforem je důležité téma i pro Evropskou unii. Evropská komise vydala v červnu 2016 Evropský program pro ekonomiku sdílení, v němž vyzdvihuje přínos, který tento segment může mít pro růst ekonomiky na celoevropské úrovni. V průběhu roku 2017 pak komise organizovala sérii workshopů zaměřených na sdílenou ekonomiku v oblasti krátkodobého ubytování, jejímž cílem byla především výměna zkušeností a příkladů dobré praxe s členskými státy. Tyto workshopy, kterých se pravidelně účastnili i zástupci ministerstva průmyslu a obchodu, ukázaly, že se v této oblasti nedá aplikovat jednotný přístup a každý stát, respektive město, by v úvahách o regulaci měl brát v potaz lokální specifika. Regulace ušitá na míru Praze 1, která se potýká s určitými problémy, tak může působit naprosto nepřiměřeně v odlehlejších venkovských oblastech.

Při úvahách o regulaci panuje shoda v tom, že pravidla by měla být flexibilní a jednoduchá. V tomto případě nám slouží jako inspirace Estonsko a jeho velice pokrokový zákon upravující fungování služby Uber. Aplikace přepravní společnosti je přímo propojena s estonským systémem bezkontaktního výkaznictví. Díky tomu je poskytování potřebných údajů státní správě velice jednoduché, a řidiči tak nemají potřebu tato pravidla obcházet. To dokazují i statistiky estonské daňové a celní rady, podle které se po zavedení nového zákona zvýšily odvody státu řidičů alternativních taxislužeb Uber a Taxify 6,5krát. Podobný win-win model by měl hledat i náš stát.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru