Turecko čekají v neděli jedny z nejdůležitějších voleb v poválečných dějinách země. Téměř 60 milionů oprávněných voličů rozhodne o složení jednokomorového parlamentu a současně bude v prvním kole hlasovat o tom, zda dosavadní prezident Recep Tayyip Erdogan zůstane u moci.

Z posledních průzkumů vyplývá, že s velkou pravděpodobností ano, ale vůbec není jisté, že potřebnou nadpoloviční většinu hlasů získá už v prvním kole. V tom druhém, plánovaném na 8. července, by ho mohl porazit Muharrem Ince, spisovatel, učitel a poslanec Republikánské lidové strany, jež je v opozičním táboře tou nejsilnější.

"Erdoganovy a Inceho šance jsou v druhém kole relativně vyrovnané. Otázka je, zda se před případným druhým kolem opozice a její voliči opravdu dokážou sjednotit a budou stát jednoznačně za Incem," uvedl pro agenturu ČTK turkolog Petr Kučera z Hamburské univerzity. Zvítězí-li Erdogan, pak v souladu s loňským referendem, jež schválilo změny ústavy, získá rozsáhlejší výkonné pravomoci. Bude jmenovat členy vlády, rozpouštět parlament a vyhlašovat výjimečný stav. S postem premiéra se v mocenské struktuře už nepočítá.

Infografika: turecké volby

Erdogan zastává prezidentský úřad od srpna 2014. Jeho znovuzvolení může zkomplikovat zhoršující se stav hospodářství. To sice loni více než zdvojnásobilo tempo růstu na 7,4 procenta, ale současně se v něm projevuje sílící nerovnováha. Růst se opírá hlavně o rozsáhlé vládní investice do infrastruktury. Na druhé straně slábne kupní síla domácností, kterou nahlodává dvouciferná inflace i nezaměstnanost přesahující 10 procent.

Prezident Erdogan v dubnu ohlásil daňové úlevy a dotace pro vybraná odvětví, aby podpořil hospodářský růst i svou šanci na znovuzvolení. Současně se nevybíravým způsobem pustil do turecké centrální banky, jež mu prý nevychází vstříc. Kvůli dvouciferné inflaci letos několikrát razantně zvedla úrokové sazby (ta hlavní nedávno stoupla na 17,75 procenta). Prezident se nechal slyšet, že je "nepřítelem jakýchkoli úroků". "Panují obavy, že Erdogan se bude po svém znovuzvolení ještě více snažit zasahovat do pravomocí centrální banky," míní Kaan Nazli z americké investiční firmy Neuberger Berman.

Ať už dopadnou volby jakkoli, více než osmdesátimilionové Turecko zůstane pro Evropskou unii strategicky významnou zemí. Sousedí na jedné straně se dvěma členskými zeměmi (Řeckem a Bulharskem) a na straně druhé se Sýrií a Irákem. Tvoří tedy jakýsi most mezi vnější hranicí EU a výbušným blízkovýchodním regionem. Turecko, které se zapojilo do boje proti takzvanému Islámskému státu, uzavřelo v březnu 2016 s EU dohodu o migraci, jež výrazně zmírnila nápor uprchlíků na kontinent.

Ankara se vojensky angažuje v Sýrii, kde kontroluje prostřednictvím sobě nakloněných protivládních rebelů rozsáhlé severní oblasti země. Erdoganovým hlavním cílem je nepřipustit v Sýrii vznik kurdského autonomního státu, který by mohl být inspirací pro kurdskou menšinu v Turecku.

Prezident Erdogan byl před vypuknutím války v Sýrii v roce 2011 přítelem syrského prezidenta Bašára Asada. Ale po začátku konfliktu zaujal k jeho režimu velmi kritické stanovisko. Podpořil opozici, která se stejně jako většina Turků hlásí k sunnitskému islámu. Asad a Erdogan se stali zavilými nepřáteli. Přes Turecko proudily do Sýrie zbraně k povstaleckým skupinám i k těm islamistickým. Ruský vstup do války v září 2015 ale znamenal konec tureckých nadějí na to, že by povstalci mohli zvítězit. Erdogan se tak raději s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dohodl. Asadův režim s podporou Ruska přežil.

Související
Infografika Recep Tayyip Erdogan