To takhle Johna Calea napadlo: "Postavím si orchestr z dronů!" Dnes šestasedmdesátiletý Velšan, dlouhán se vzezřením hraběte, avšak vlasy občas nevysvětlitelně růžovými, s měkkým pohledem, ale tváří řezanou jako do kamene, každých pár let vyleze s nečekaným nápadem.

Tento připravoval dva roky, a když bylo hotovo, Cale stanul na jevišti londýnského sálu Barbican, obklopen zhruba desítkou drobných robotů s vrtulemi bzučícími jako včely, nad hlavami diváků střemhlav se vrhajícími do stran jako bojové stíhače.

Příští týden se Cale vrací do Česka, kde bude jednou z hvězd festivalu Metronome na pražském Výstavišti. Přestože zahraje pod širým nebem, dron tu bude jediný − ten v Caleově viole nebo kytaře, neboť dlouho před bezpilotními letadly se takto označovala hudba užívající trvale stejné zvuky.

"Drony" existovaly v mnoha tradicích, do té rockové je ovšem vnesla až Caleova někdejší kapela The Velvet Underground. Stačí si poslechnout úvod jejich slavné písně Heroin, kde Velšan začne hrát jedinou, táhle znělou notu a byť později mění výšku, intenzitu i rychlost, vždy dlouze odírá smyčec o violu, pro tuto potřebu osazenou strunami pro kytaru a mandolínu. "Cale byl jako Paganini posedlý ďáblem," vzpomínal zvukař, podle něhož se Cale snažil napodobit zvuk letadla. Neboť tvrdší struny drhly, užil smyčec pro violoncello. "Vypadalo to, že violu každou chvíli přeřízne vedví."

Proč si to připomínat teď? Ke všem "osmičkovým výročím", která reflektují i programy hudebních festivalů nebo orchestrů, přidejme ještě jedno: letos je to padesát let, co byl John Cale vyhozen z průkopnické rockové kapely The Velvet Underground. Nesporně ji připomene také v Praze.

Únik do hudby

John Cale přijel do New Yorku začátkem šedesátých let minulého století jako talentovaný violista, snad až zázračné dítě, které studovalo doma ve Walesu, londýnskou konzervatoř a nakonec od skladatele Aarona Coplanda získalo stipendium do Ameriky.

"New York byl horký a vlhký. Odporně páchl," vzpomínal Cale na svůj první dojem.

Nějaký čas v americkém velkoměstě ještě cvičil klasiku, čím dál víc ho ale zajímala avantgarda. Na violu začal hrát v experimentálním souboru soudobého skladatele La Monte Younga, kde objevil právě ty "drony", taktéž se zúčastnil osmnáctihodinového maratonu uspořádaného Johnem Cagem.

Během něj se různí interpreti střídali u klavíru a stále dokola hráli skladbu Erika Satieho zvanou Vexations s předepsanými 840 repeticemi − loni se rekonstrukce této performance uskutečnila v Brně.

Postupně Cale zjistil, že víc než klasická hudba ho oslovuje soudobá tvorba a tu vzápětí obětoval rokenrolu. Roku 1965 už na kazeťák s novými spoluhráči natáčel základy později proslulé desky The Velvet Underground & Nico.

Scházeli se v bytě na newyorské Ludlow Street, v pátém patře "potemnělé čtvrti, kde každý večer svítila jen žárovka za okny prodejny čajů", jak Cale vzpomínal. Peníze na jídlo neměli nebo jim po nákupu drog žádné nezbyly, a tak se živili "převážně masem z konzerv a mléčnými koktejly". Protože dům byl bez vytápění, v zimě v krbu pálili papírové krabice a kusy nábytku.

"Chtěli jsme vytvořit novou podobu rocku, který by byl víc o umění než o komerci," vzpomínal Cale na východiska, z nichž s kytaristou Louem Reedem vycházeli. Jinak ale byli každý z jiného těsta. Narodili se v rozmezí jednoho týdne na opačných stranách Atlantiku, Reed v Americe, Cale ve Walesu do rodiny anglické středoškolské učitelky a nevzdělaného velšského horníka, který každý večer fáral do dolu a vracel se nad ránem.

Caleova anglická babička v domácnosti zakazovala mluvit velšsky, jazykem prý podřadným, avšak dítě se angličtinu naučilo až ve škole − John Cale tak s otcem prvně řádně pohovořil jako sedmiletý.

"Hudba se pro mě stala únikem, způsobem, jak komunikovat s lidmi a neřešit, jestli mluvím velšsky, nebo anglicky," vysvětloval, proč v rodné zemi nespatřoval budoucnost. Wales opouštěl také kvůli tíživé rodinné situaci: nejprve úmrtí jednoho strýce, pak kolaps druhého, nakonec matčina rakovina prsu. "Unikal jsem do světa plného hudby," líčil Cale.

A pro kontrast: zhruba v době, kdy už Velšan v Londýně studoval partitury, včetně jeho oblíbené Smetanovy Mé vlasti, se na opačné straně oceánu mladý, už na drogách závislý introvert Lou Reed, přitahován oběma pohlavími, podroboval nucené léčbě elektrošoky.

V článku se dále dozvíte

  • Jak Cale vysvětluje své náhlé přilnutí k ostatním členům Velvetů.
  • Co přispělo k rozchodu původní sestavy.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.