Mistrovství světa ve fotbale zapadá do ruské strategie investic do prestižních mezinárodních akcí, ať již to byl summit ASEAN ve Vladivostoku v roce 2012 nebo o dva roky později zimní olympiáda v Soči. Zastánci tohoto přístupu tvrdí, že takto se v jednom regionu investují velké prostředky do infrastruktury a následně ho to posune kupředu. Sám region také potáhne své sousedy. V případě Soči strategie v zásadě vyšla, region se stal plnohodnotným turistickým centrem a s výjimkou několika objektů všechna infrastruktura slouží veřejnosti.

Kreml doufá, že podobný efekt bude mít i fotbalové mistrovství. Bylo to vidět i na výběru měst pro šampionát, když se kromě očekávaných favoritů typu Moskvy, Petrohradu nebo Nižního Novgorodu dostalo také na Kaliningrad nebo Saransk, kde skutečně bylo načase zlepšit dopravní spojení. Nejvíce peněz putovalo do výstavby nových terminálů na šesti letištích a do projektu nového letiště v Rostově na Donu. Proti původním plánům už se ale nedostalo na železniční vysokorychlostní koridor z Moskvy do jihoruského Soči, který by náklady ještě podstatně zvýšil.

I tak je s odhadovaným rozpočtem 14,2 miliardy dolarů ruské mistrovství nejdražším v dějinách. Ruská vláda optimisticky tvrdí, že šampionát bude pro zemi výdělečným. Spoléhá se hlavně na odhadovaných 570 tisíc zahraničních turistů a na dlouhodobé přínosy z výstavby infrastruktury. Jenže to není jisté. Nové stadiony si budou žádat náklady na údržbu v řádech milionů dolarů ročně. Stadiony přitom patří většinou regionům. V Moskvě žádný problém nebude, hůře na tom ale budou jiná města. V Kaliningradu nebo Saransku místní kluby nehrají první ligu a na jejich zápasy chodí kolem tří tisíc diváků.

Kritici tvrdí, že s návratností investic nikdo od začátku nepočítal. Podle nich jsou tyto akce výhodné především pro úzký kruh miliardářů blízkých Kremlu, kteří získávají naprostou většinu zakázek. Většině Rusů, kteří budou jezdit po opravených silnicích, to ale je upřímně jedno.

Miliardové mistrovství

Miliardové mistrovství