Města s problémy, jako máme my, musí vybudovat 'vesnice pro lůzu' a do těchto 'vesnic' někde za městem se prostě nepřizpůsobiví musí vytlačit," svěřil se v rozhovoru pro Parlamentní listy František Ryba, předseda bytového družstva Krušnohor a sekretář Sdružení Mostečané Mostu. Jeho letošní návod, jak "na věc", se nijak výrazně neodlišuje od receptu starostky Ostravy − Mariánských Hor Liany Janáčkové (ODS) z roku 1997. Ta se tehdy nechala slyšet, že její radnice ráda přispěje Romům na letenky do Kanady, aby se zbavila těch, kdo neplatí nájem a jsou ostatním na obtíž. Prostě lidi, kteří jsou nevhodní, musí zmizet. Jedno jestli na vesnici, nebo za oceán.

Jistě, oba výroky můžeme považovat za extrémní názory, které se jak tehdy, tak i dnes vymykají běžné politické řeči. Faktem ale zůstává, že i mainstreamoví politici potřebují nepřítele. A mnozí ho našli v ubytovnách.

Potvrzuje to i postupný posun ve volbě výrazů, které politici v souvislosti s problémy lidí neschopných postarat se z různých důvodů sami o sebe používají. Pokud byly v devadesátých letech minulého století běžné výrazy jako "méně přizpůsobivé rodiny" či "sociálně méně přizpůsobiví obyvatelé", teď, když to není zrovna lůza, jde prakticky výhradně o nepřizpůsobivé. Jestliže na počátku milénia existoval problém s neplatiči nájemného, nyní jde o ty, kteří dávky na bydlení rovnou zneužívají, přičemž z kontextu vyjádření politiků jednoznačně vyplývá, že to jsou jedni a titíž lidé. A konečně se z původních vybydlených nájemních bytů lidé přesunuli nejdříve do holobytů a posléze do ubytoven a vyloučených lokalit, kterým se nyní politicky korektněji říká "substandardní forma bydlení".

Nemění se ani jednoduchá hesla a politická opatření. Dnešní "dávky nemá brát ten, kdo nepracuje" volně navazuje na komunistické "kdo nepracuje, ať nejí", případně na nacistické "práce osvobozuje".

Jakkoliv by mnozí i nyní moc rádi zavedli pracovní tábory, politická opatření se točí převážně kolem dávek. Východiskem má být další zpřísnění výplaty podpory bydlení, které připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením dosavadní ministryně Jaroslavy Němcové z ANO. Obavy, že toto řešení v praxi povede k další tvorbě "nepřizpůsobivých", vedly více než čtyřicet poslanců ze čtyř sněmovních stran (piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN) ke svolání mimořádné schůze sněmovny na dnešek.

Jak to všechno začalo…

Premiér Andrej Babiš se vrátil ze svých roadshow po vlastech českých zhnusen z ústeckých ubytoven. Jak popsal na svém facebookovém profilu: "Šli jsme se s ministry podívat do Sklářské ulice, Předlic, ubytovny Modrá a na Střekov, všechno v rámci Ústí nad Labem. Bylo to brutální. Vybydlené byty. Skládky přímo na ulici. Zanedbané děti. Polorozpadlé baráky, které město nemůže vyvlastnit… Chceme pomoct obcím ve vykupování problémových domů, aby dávky místo do kapes obchodníků s chudobou šly na údržbu těch bytů."

Skvělé řešení. Jenže… K pochopení problémů v Předlicích (i ve zbytku republiky) není od věci se podívat na to, jak to vlastně celé začalo. Historii popisuje Analýza bytové problematiky v Předlicích, kterou v roce 2012 zadala Agentura pro sociální začleňování. Vyplývá z ní, že v roce 1991 stát převedl velkou část bytového fondu na obce. Ústí nad Labem ve?tšinu bytu? sve?r?ilo do správy jednotlivých me?stských obvodu?, které stavby opravovaly jen v pr?ípade? havárií. Postupne? byly pr?edlické domy prodávány soukromníkům. Prodávalo se obálkovou metodou, v některých případech město obálkám "napomohlo" tak, aby se dostalo na předem vybraného zájemce. Kupci totiž nabízeli me?stu r?ešení. Za to, že dostali domy za "pr?ijatelnou" cenu, nabídli, že ubytují rodiny, o které se me?sto jinak muselo starat − tedy ty, které neplatily nájem a kterým muselo me?sto po vyste?hování poskytnout pr?ístr?eší. Noví majitelé domu? však o nemovitosti pr?íliš nedbali a ve c?tvrti se zac?ala rozmáhat trestná c?innost. Majitelé domů se posléze mnohokrát změnili, investice do zvelebení bylo ale to poslední, co by je zajímalo, vyplývá dále z analýzy.

Už v letech 2002 začala média poukazovat na to, že noví majitelé chtějí za pronájem víc, než kolik stojí dobrý a větší byt v centru. Deset let před finální deregulací nájmů a pět let před vznikem dávkového doplatkového systému.

Pokud se nyní premiér Andrej Babiš podivuje nad tím, že město nemá žádné páky a žádné budovy, možná by se měl zeptat, jak vůbec mohlo k tomuto stavu dojít.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak si města "ulehčovala" život a k čemu to vedlo.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru