V sobotu dopoledne vyběhne z pražských Chotkových sadů asi padesátka lidí směrem na Florenc. Bude mezi nimi i Michel Rojkind, mezinárodně uznávaný architekt z Mexika, a další VIP osobnosti. Cílem běhu je Manifesto, nově otevřené tržiště na pozemcích Masarykova nádraží, plné restaurací a kaváren, které nabízí i kulturní program.

Mexický architekt je jedním z nejvýraznějších hostů letošní konference reSITE, jejíž hlavní program se odehraje ve čtvrtek a v pátek v pražském Foru Karlín. Letos se uskuteční sedmý ročník akce a vedle Rojkinda jsou mezi hlavními hvězdami také japonský architekt Sou Fujimoto, známý stavbami z Tokia i Londýna, nebo Jeanne Gangová, architektka moderního mrakodrapu Aqua Tower z Chicaga.

Rojkind hodně mluví o odpovědnosti. Nejde jen o dům, důležité je i jeho okolí a to, aby ze stavby měli prospěch lidé ve městě. "Každý je odpovědný za lepší město, za lepší projekty, které mají přidanou hodnotu pro společnost," říká v rozhovoru s HN. "Jako architekt se snažím, aby developeři a moji další klienti pochopili, že i oni nesou odpovědnost," pokračuje.

"Samozřejmě že investoři chtějí na projektech vydělávat, je to jejich byznys. Ale oni vytvářejí města, staví budovy, a proto musí být velmi zodpovědní," říká Rojkind. "Developeři se zajímají jen o svůj projekt, svou budovu, zbytek města je nezajímá," konstatuje.

Ateliér Rojkind Arquitectos se snaží přistupovat ke stavbám ve větší šíři. Před zpracováním návrhu se snaží nejprve připravit workshop. Vypadá to tak, že na jednání s klientem pozve další odborníky − od urbanistů přes sociology, antropology, ekonomy až po právníky. Developer nebo třeba veřejný investor odborníkům naslouchá více než architektům. Architekt by se měl naopak při návrhu stavby vžít do role lidí, kteří v daném městě žijí.

Michel Rojkind (48)

Zakladatele ateliéru Rojkind Arquitectos označil časopis Forbes před časem za představitele mexické generace architektů, která mění svoji zemi. Mezi jeho posledními dokončenými budovami je koncertní síň Foro Boca. Časopis Wallpaper jej v roce 2011 označil za jednoho ze "150 hybatelů, buřičů a tvůrců, kteří přetvořili svět v posledních 15 letech." Než se stal architektem, byl asi 10 let bubeníkem v poprockové kapele.

Když jeho ateliér navrhoval renovaci stavby s názvem Cineteca Nacional, což je místní národní filmový archiv a zároveň filmový institut v Mexico City, investor nepožadoval venkovní kino ani park. Přišli s tím až architekti. Výsledkem je vedle renovace budovy také park s amfiteátrem se 750 sedadly, postavený na místě někdejšího venkovního parkoviště. Auta se uklidila do nového parkovacího domu. Okolí budovy dnes působí dojmem univerzitního kampusu obklopeného zelení a mezi místními se stalo vyhledávaným místem k setkávání.

Podobným případem byl podle Rojkinda koncertní a kulturní sál Foro Boca ve městě Boca del Río. Stojí v ústí řeky Jamapa do Mexického zálivu. Také tady se bezprostřední okolí budovy proměnilo díky architektům v živé místo, kde lidé rádi tráví čas. Oblíbili si ho i rybáři a rodiny s dětmi.

"Ten prostor býval opuštěný, povalovaly se tam použité injekční stříkačky, dětské plínky a lahve od piva," popisuje Rojkind. Přesvědčil prý svého klienta − starostu města Boca del Río −, že je nutné stavbu postavit přímo na pobřeží, blízko vlnolamu. A že je potřeba investovat do nového osvětlení a vůbec do okolního veřejného prostoru.

Koncerty v betonové novostavbě si mohou díky venkovním projektorům užívat i lidé, kteří na vstupenky nemají. "Lidé venku mají koncerty zdarma, vytváříme projekty, které mají přidanou hodnotu pro společnost," říká Rojkind.

Hodně času tráví na cestách, vystupuje na konferencích a přednáškách v různých koutech světa, své dojmy pak předává kolegům v kanceláři. Moderní technologie mu umožňují být s nimi pravidelně v kontaktu a podílet se na jednotlivých projektech. Díky cestování si Rojkind udržuje přehled o tom, co se děje v Evropě, Asii nebo Americe. Snaží se dozvědět, jaký dopad mají společenské změny na bytové domy, kancelářské budovy i na veřejný prostor. Všímá si například, jak Evropané chrání historické budovy, i toho, že se někdy příliš brání současné architektuře.

V evropských městech Rojkind obdivuje právě veřejný prostor, líbí se mu upravená a živá náměstí. Naopak s nelibostí nese fakt, že Mexiko se při výstavbě nákupních center inspirovalo v USA. Přitom pouliční život k Mexiku patří, lidé se pohybují spíš venku než v uzavřených budovách.

"Společnost se dramaticky mění," prohlašuje Rojkind. Korporátního ducha dosavadních kancelářských budov narušuje ve většině vyspělých zemí rostoucí obliba ležérnějších sdílených kanceláří. Vlastnictví prostoru je čím dál více nahrazováno sdílením.

"Mladá generace dnes nechce mít auto, drahé hodinky nebo byt," domnívá se Rojkind. Sám prý prodal auto před osmi lety, když Mexico City zavedlo systém sdílených kol. "Kolo jsem si ale nekoupil, chtěl jsem pochopit princip sdílené ekonomiky," dodává. Architekti podle něj musí změny brát v potaz.

Ačkoli je Rojkind uznávaný mimo rodné Mexiko, jeho ateliér zatím v zahraničí žádnou stavbu nemá. Je to zřejmě jen otázka času. "Máme nějaké nabídky ze Spojených států a Finska," říká Rojkind. Některé zakázky od developerů ze zahraničí ale odmítl. "Developera většinou zajímal jen projekt, neměl zájem, aby přinesl něco i okolí. Postavit budovu dnes už nestačí," říká. Situaci přirovnává k novému chytrému telefonu, který ale nemá aplikace.

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru