Třetí život Vlasty Chramostové: Soulad rozumu a emocí je těžký, říká v nové knize

Osmnáct let pracovala herečka a chartistka Vlasta Chramostová na druhém dílu svých úspěšných memoárů. Ten první, vydaný roku 1999, se stal důležitým svědectvím o životě disidentů. Čtenářský zájem knize přinesl tři dotisky. Počtvrté vychází nyní, v nové grafické úpravě a editaci spolu se zbrusu novou "dvojkou" nazvanou Byl to můj osud − Na přeskáčku II.

Nově připsaný text neobsahuje nic tak choulostivého, jako když v "jedničce" Chramostová líčí, jak v 50. letech sedla na lep tajné službě StB. Zato vystihuje cosi o době postdisidentské.

Podtitul Na přeskáčku, který po vydání prvního dílu vymyslel divadelní historik a ředitel Národního divadla ze začátku 90. let minulého století Jindřich Černý, je přesný. Slavná česká herečka a disidentka opět přeskakuje mezi tématy i časovými úseky.

Do pečlivě oddělovaných kapitol živelně cpe svůj "třetí život" − takto po kariéře herecké a éře disidentky, kdy nesměla dvě dekády účinkovat, nazývá dvacetiletý porevoluční návrat do divadla a filmu.

Ve věku, kdy jiné ženy odcházejí do důchodu, se Chramostová teprve chystala na své největší role. K těm se ale v knize dostává pomalu, jako by si dala za úkol zachytit nejen sebe, ale také kus někdejší reality s událostmi a především lidmi, které jí bylo dáno poznat. Píše o natáčení filmu s Václavem Havlem, o hořkém konci přátelství s dramatikem Pavlem Kohoutem, vyznává se z obdivu k písničkáři Karlu Krylovi nebo ke komunisty vězněné socioložce Jiřině Šiklové.