Mezinárodní hranice extrémní chudoby je v současnosti stanovena na úrovni 1,9 dolaru na osobu a den v paritě kupní síly. Každý, kdo žije za méně, je tedy považován za extrémně chudého. Pro představu, člověku žijícímu na této hranici (nikoliv pod ní) by v Česku muselo stačit zhruba 800 Kč na měsíc. Těžko si takový život vůbec představit. Fascinující je, že ve 21. století na této planetě stále žije podle některých odhadů v extrémní chudobě asi 700 milionů lidí. Většina z nich přežívá v subsaharské Africe (380 milionů, data z roku 2013) a Indii (220 milionů).

Cynik by mohl argumentovat, že to není náš problém. Ovšem i kdybychom zcela pominuli etický a morální rozměr celé problematiky, pravdou zůstává, že pokud necháváme živořit téměř desetinu populace, mrháme jako lidstvo svým potenciálem. Extrémní chudoba totiž ničí životy již od útlého dětství a prakticky znemožňuje rozvinout potenciál člověka na maximum. Bez ohledu na to, jak velký je člověk "bojovník" a jak moc je připraven poprat se se svým osudem, extrémní chudoba svou provázaností na špatnou výživu, nedostupnost či nízkou kvalitu zdravotní péče, vzdělání atd. táhne celý život člověka ke dnu. Jinými slovy, i když dítě dostane do vínku například zcela mimořádný intelekt, život v extrémní chudobě mu velmi pravděpodobně znemožní tento dar rozvinout na maximum a uplatnit jej. Lidstvo tak přichází o špičkové vědce, lékaře či učitele.

Kromě toho žijeme v komplexním světě, kde "všechno se vším souvisí". Život v extrémní chudobě představuje život na hraně − v situaci, kdy je každý den bojem o přežití, jdou stranou hodnoty, které se mnozí snaží vštěpovat mladším generacím, protože je zkrátka považují za správné. Příkladem takové hodnoty může být třeba ochrana přírody. Pokud tedy chceme řešit problémy s globálním rozměrem, jako je například vypalování a kácení tropických deštných lesů, musí být součástí řešení i boj proti extrémní chudobě.

Shodou okolností, klimatické změny jsou v poslední době velmi akcentované téma, a to nejen v bohaté Evropě. V této souvislosti Barack Obama tweetoval, že jsme poslední generace, která s tímto problémem může něco udělat. Je-li to skutečně tak, jedná se o poměrně stresující představu. Na druhou stranu, v souvislosti s extrémní chudobou lze s určitostí konstatovat, že jsme první generace, která ji může ještě za svého života vymýtit. Navzdory velkému pokroku v posledních zhruba dvou až třech dekádách je však cesta k cíli ještě stále dlouhá a trnitá.

Navíc je třeba si uvědomit, že vymýcení extrémní chudoby bude jen začátkem nové éry boje proti celkové chudobě a destruktivním nerovnostem, neboť jestliže za méně než 1,9 dolaru na osobu a den žije 700 milionů lidí, méně než 3,2 USD na osobu a den (další mezinárodní hranice chudoby) žijí asi dvě miliardy lidí (poslední odhad z roku 2013).

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru