Původně se měl Pavel Nedvěd na fotbalový zápas za svůj rodný klub FK Skalná dopravit vrtulníkem. Z italského Turína, kde žije, pouze na otočku na sobotní utkání a hned zase zpátky. Média na Apeninském polo­ostrově tuto jeho misi s nadsázkou přirovnávala k akci ve stylu Jamese Bonda. Proti běžným zvyklostem zápasů I. B. třídy Karlovarského kraje (sedmá nejvyšší fotbalová soutěž celkem z deseti v Česku), teď mezi Skalnou a Královským Poříčím B, by to bylo velké pozdvižení.

Nakonec si držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 2003, někdejší reprezentační kapitán, hvězda zálohy Juventusu Turín a dnes viceprezident tohoto klubu našel na svoje Skalenské času víc. Stihl i čtvrteční trénink, sobotní pivo v hospodě po zápase, návštěvu zdejšího příbuzenstva…

Pozdvižení to každopádně bylo, nehledě na chybějící vrtulník. Na stadionu ve vsi kousek od Chebu a Františkových Lázní obvykle fanoušky počítají na desítky. Teď se jich sešlo ke dvěma tisícovkám. Místo obvyklých 30 stála vstupenka na utkání 150 korun a dala se koupit i přes internet.

Grande Paolo, jak se Nedvědovi také přezdívá, hrál za Skalnou naposled před více než 30 lety. Pak už to byly: Cheb, Plzeň, Dukla, Sparta, Lazio Řím a Juventus. V sobotu − ve svých 45 letech − si zahrál poprvé v takovém zápase spolu se svým osmnáctiletým synem Pavlem juniorem a znovu po dlouhé době s velkým kamarádem z dětství Tomášem Pěčkem.

"Bylo to super, jenom mě mrzí, že se ve čtvrtek na tréninku zranil Jiří Schveiner, který se mnou chodil od první třídy na základku. Byli jsme taková velká trojka," hodnotil Nedvěd. Věří, že i když jeho kamarádi nejsou tak protřelí velkým světem, stále spolu mají stejný vztah, neberou ho jako celebritu, ale pořád jako stejného kluka, kterého znají odmala.

Jen na trochu jiné fotbalové myšlení svých spoluhráčů, než jaké zná Nedvěd od profesionálů, padla po zápase drobná stížnost. S tím se ale tak nějak počítalo.

Dres za 1000, šála za 250

Skalná prohrála 1:4. Nedvěd se zpočátku držel v módu hry na půl plynu. Nechtěl si zápas urvat pro sebe. Chtěl být rozumným špílmachrem. S přibývajícími minutami a brankami v síti domácích se ale jeho nastavení trochu změnilo.

Byl víc u míče, chodil si pro rozehrávku do hloubi pole. Byl vpravo, vlevo, centroval, střílel. Obrat v utkání z toho ale nebyl. Nedvěd jako zamlada toho neuvěřitelně mnoho naběhal. Vyloženě rozdílovým hráčem, který by byl schopný obejít tři protivníky a dělat si na hřišti, co chce, ovšem být nedokázal. Dílem i proto, že pro soupeře příležitost zahrát si proti Nedvědovi byla životní výzvou. Byť mělo jít o B tým Královského Poříčí, u tohoto svátku chtěla samozřejmě být i řada hráčů z áčka. To už je krajský přebor (pátá nejvyšší soutěž v Česku) a to už úplná legrace není.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak Pavel Nedvěd reagoval na tvrdší zákroky namotivovaných protihráčů?
  • A jak okomentoval poslední porážku české reprezentace v zápase s Austrálií?
  • To vše se dočtete v placené části článku.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.