Bezpečný přístav v plamenech
◼ Jan Šumbera, analytik České spořitelny
Spalte lodě, rozkázal v roce 1519 Hernán Cortés svým mužům. (Ne)slavná conquista, během níž Španělé zcela vyplenili aztéckou říši, započala. Cortés věděl, že znemožněním ústupu vojáky nutí k jedinému, postupovat vpřed.
Cortésův příběh trochu připomíná investora, který vše vsadí na riskantní kartu. Tou kartou mohou být akcie či alternativní investice do fondů soukromého kapitálu. Na první dobrou nás napadne, že jde o poněkud nebezpečný přístup. Zejména v krizových časech na svých pozicích ztratíme, když investoři v obavách utečou z rizikovějších aktiv do bezpečných přístavů. Zlato se opře ani ne tak o blyštivou krásu, která uhranula i samotného Cortése, ale o status prostředku směny. Dluhopisy se dostanou pod nákupní poptávku centrálních bank motivovaných snahou znovu nastartovat uvadající ekonomiku. Nastíněnou logiku navíc přiživí reflexní vztah mezi vnímáním investora a výslednou realitou. Když vím, že v potížích funguje ústup do bezpečných přístavů, stane se mojí přirozenou reakcí na období obav. Prodám akcie, koupím státní dluhopisy a zlato. Vzniká tak sebenaplňující mechanismus, který formuje realitu.
Takový mechanismus však v sobě ukrývá řadu nástrah. Za prvé − investování je o vztahu ceny a vnitřní hodnoty. Pokud si kupuji aktivum jen proto, že jeho cena roste, vzdávám se kontroly situace. Patrné je to zejména u zlata. Žlutý kov nevytváří žádné příjmy, pročež je jeho reálná hodnota neidentifikovatelná. Můžeme se sice opřít o vztah nabídky a poptávky ve fyzickém světě, moc platné nám to ale s ohledem na rostoucí úlohu finančních trhů ve formování ceny zlata nebude. Jestliže nemám představu, kdy je mezi cenou a hodnotou rozdíl, přejdu od investování ke spekulaci.
Druhý problém je spojen s načasováním. Historie ukazuje, že akcie v dlouhodobém horizontu výrazně překonávají svou výkonností jak dluhopisy, tak zlato. Kouzlo je nicméně v definici horizontu. Existují periody, kdy bezpečné přístavy cupují (nejen) akcie na kusy. Problém je, že tyto periody (hospodářská krize, geopolitické napětí) nelze systematicky předvídat. Pokud pak nízkoúročené dluhopisy či nic nenesoucí zlato zařadím do portfolia, připravuji se zpravidla až do chvíle problémů o potenciálně vyšší zisky.
Co z toho plyne? Akcie, bezpečné přístavy ani diverzifikace nenabízí investorům univerzální řešení. Pro jednoho je opatrnost znakem prozíravosti, pro druhého má smysl postupovat vpřed a nechat bezpečné přístavy "v plamenech za sebou".
Nakupujte, když trh klesá, prodávejte, když roste
◼ Petr Žabža, ředitel investičních produktů ING Bank
Investování je proces založený na úvaze, že dáváte volné peníze tam, kde se v budoucnu zhodnotí. Pokud jste začínající investor, pak nepochybně řešíte základní problém definovaný úvahami: Chtěl a měl bych investovat, ale nevím kam a bojím se investovat do jednotlivých akcií a společností, protože se nevyznám ve finančních výkazech, nechci to studovat, nemám na to čas. V takovém případě považujte za správnou volbu investování do podílových fondů.
Ve chvíli, kdy se člověk pro investice rozhodne, musí si odpovědět na řadu otázek: Proč to vlastně dělám? S jakým časovým horizontem? Jak velký pokles investice jsem ochotný unést? Jakou si zvolím měnu investice? A teprve pak by si měl vybrat fond, který odpovídá jeho požadavkům. Typickou chybou je, že investor začne nejdříve přemýšlet o tom, jaký fond si koupí, namísto otázky, proč vlastně chce investovat a s jakým cílem.
V současnosti pozorujeme, že tento typ investic má u lidí úspěch, a to z několika důvodů. Jde o kombinaci nízkých úrokových sazeb, pomalu rostoucí inflace, znehodnocování peněz na spořicích účtech, rostoucí finanční nebo investiční gramotnosti lidí i dostupnosti investic ve smyslu on-line přístupu k nim. Zároveň dorůstá generace lidí, která se investování nebojí a která nemá negativní zkušenosti s podílovými fondy z 90. let.
Výhodou je, že podílové fondy jsou pro každého, kdo má možnost odkládat si delší dobu určitou část peněz stranou. Nemusí to být navíc ani tisíce měsíčně, investovat je možné už od stokoruny a průměrný investor investuje do našich fondů 500 korun měsíčně.
Výhodou podílového fondu je, že portfolio manažer neinvestuje pouze do jedné nebo do dvou akcií, ale do celého portfolia, což představuje bezpečnější variantu, než kdyby investor jednal sám a investoval své peníze jen do několika akciových titulů.
Není vhodné panicky rozprodávat všechny své investice, pokud se objeví zpráva, že trhy klesají. Kolísání finančních trhů je zcela přirozené a poučený investor se ho naučí využívat. Správný přístup je totiž oproti emocím zcela opačný − je lepší nakupovat při poklesu trhů a prodávat při jejich růstu.
Klidná zátoka, nebo betonové molo?
◼ Lukáš Vácha, obchodní ředitel pro privátní a institucionální klientelu Conseq Investment Management
Bezpečný přístav znamená pro každého něco jiného. Na moři je pro malý člun nejlepším útočištěm klidná zátoka, zaoceánský parník potřebuje přístav s betonovými moly, o která by se malý člun mohl nepříjemně potlouct. Stejně tak pro každého investora je bezpečným přístavem jiná investice. Velmi tedy záleží na tom, jaký investor o svém bezpečném přístavu uvažuje.
Pro čerstvého třicátníka, který investuje, aby si užil svůj důchod za dalších čtyřicet let, je i v dnešní době bezpečným přístavem dobře nakombinované portfolio akcií a alternativních investic. V současné době vrcholí hospodářský cyklus a data z vyspělých ekonomik ukazují, že v rámci současné hospodářské periody mají to nejlepší už za sebou. Akciové trhy v nejbližších měsících zdaleka neporostou tolik jako dosud, respektive nebude se jim dařit tak dobře napříč všemi odvětvími a regiony, na což jsme si teď tak trochu nebezpečně zvykli. Pro dlouhodobého pravidelného investora však i v této době představují bezpečný přístav. Riziko, že případným vyčkáváním přijde o nezanedbatelné zhodnocení, je totiž pro něj stále vyšší než riziko, že začne investovat v dobách cenového poklesu. O posledně jmenované se totiž velmi elegantně postará jednoduchá matematika pravidelného dlouhodobého investování.
V úplně jiné situaci je však investor, který své peníze potřebuje zpět podstatně dříve, například už za pět let. Zde je případné špatné načasování investice daleko větší problém. Pokud navíc není velký hráč a nechce příliš riskovat, nezbývá mu v dnešní situaci nic jiného než smířit se s nižšími výnosy. To znamená méně akcií a více kvalitních dluhopisů. Jejich výnosy navíc nejsou tak tristní, jako bývaly ještě před rokem. Etapa utahování měnové politiky je v zámoří už v plném proudu a u nás už, na rozdíl od většiny evropských států, začala také. To s sebou přináší vyšší úroky, zamračené dlužníky, ale smějící se investory. Pravda, úsměv to zatím může být spíše rozpačitý, ale jak se říká, lepší než žádný. Je dobré si uvědomit, že na úrocích "frčí" celá ekonomika a jejich zvyšování budou dříve nebo později reflektovat všechny její sektory. Postihne tedy i dnes tak oblíbené nemovitostní investice. Ty mají oproti finančním trhům navíc tu smůlu, že na růst tržních úrokových sazeb reagují plíživěji, nečitelněji a ne tak přímočaře, což je pro investora neznalého věci velmi nebezpečné. S nižšími výnosy nebo i poklesem cen je nutné se vyrovnat i v oblíbeném segmentu alternativních investic.
Pro krátkodobého investora zkrátka není čas na hrdinství. Historická výkonnost je snad tím nejhorším investičním vodítkem vůbec. Je lepší se na chvilku smířit s málem než mít protažený obličej v situaci, kdy už peníze potřebuji na jiný účel.
Vlastní byznys, nebo developerský projekt
◼ Martin Hubinger, partner developerské skupiny T.E
Investice není bezpečným přístavem, protože buď vkládáte důvěru do cizí práce a myšlenek, nebo na sebe berete riziko při realizaci těch vlastních. Proto považuji za nejlepší své vlastní podnikání. Máte jej pod kontrolou a o tom, co ovlivnit nemůžete, alespoň víte. Pokud jde ale o pasivní investici, o vložení důvěry do podnikání někoho jiného, volím investici do mezaninového úvěru developerského projektu.
První myšlenkou je minimalizace rizika. Stoupá obliba vína, hodinek nebo veteránů a určitě tak lze vydělat. Ale když si začnu představovat černé scénáře, vidím jich u těchto investic mnoho. Akcie mohou klesnout na nulu. Vše, co nelze zanést do veřejných rejstříků, vám může být ukradeno. Řada sběratelských předmětů včetně umění má jen tak vysokou cenu, jakou jim přiznává malý okruh znalců či spekulantů. Tyto alternativy mají sice dočasně vysokou cenu, ale diskutabilní hodnotu.
Cena parcely je také z velké části tvořena vnějšími vlivy − územním plánem, projekty nebo trhem, tedy konsenzem potenciálních investorů. Dovedu si ale jen obtížně představit situaci, kdy klesá cena pozemků, aniž by si stále uchovala relativně vyšší úroveň ve srovnání s jinými, penězi ocenitelnými součástmi našeho života.
Investice musí mít zajímavý a stabilní výnos a chci nad ní mít kontrolu. U podílových fondů nebo dluhopisů ztrácím velkou část zisku na poplatcích a nevidím pod povrch. U hotové nemovitosti jsou zase nízké výnosy. Za nejlepší tak považuji být v pozici mezaninového investora, jehož peníze jsou z hlediska zajištění, výnosu i rizik mezi bankou a podnikatelem. Investor je dobře informován o průběhu investice a má svůj zisk zpět hned po splacení bankovního úvěru, tedy ještě před developerem.
Osobní preference určí, zda jsou lepší rezidence, průmysl či kanceláře nebo zda investovat do syrových parcel s velkým zhodnocením či do parcel s pravomocnou fází projektu, kde je vyšší jistota. V každém případě bych začal tím, že přímo oslovím developera, jehož produkt i reputace se mi líbí.
