Zlý Brusel nám bere peníze. Ne, je to jinak

Na dotacích určených pro chudší země chce Evropská komise Česku po roce 2020 poslat skoro o čtvrtinu méně, než kolik může Česko vyčerpat ze současného evropského rozpočtu. Bez započtení inflace by to podle návrhu komise mělo být zhruba 18 miliard eur na sedm let, tedy asi 460 miliard korun.

Částka se nejspíš ještě o něco zvýší v rámci handrkování mezi členskými státy EU, které musí návrh komise schválit. Podstatnější je ale něco jiného. Úplně vedle jsou ti, kdo si už začali stěžovat, jak je možné, že chce Brusel snížit dotace pro země střední a východní Evropy a část z nich přesunout na evropský jih.

Ano, komise navrhuje zohlednit taky nezaměstnanost mladých nebo náklady, které mají státy EU s žadateli o azyl. V takovém případě si polepší Rumuni, Bulhaři, Řekové nebo Italové a pohorší Češi, Poláci, Maďaři či Slováci. A je to tak správně. Je to jednoduché − bohatneme. Řada českých regionů je už teď bohatší než chudé oblasti Itálie či Řecka. A tak není divu, že ze společné pokladny máme dostat o něco méně.

Přitom nejde o žádné drama. Přesun peněz je skutečně pouze relativní. V přepočtu na hlavu dostanou stále nejvíc peněz bývalé komunistické země EU. V první trojce je Estonsko, Slovensko a Lotyšsko. Češi jsou na − pořád pěkném − devátém místě. A že dotace někdy využíváme na projekty, které nemají velký smysl? To je pouze naše chyba.

Češi tráví hodiny v kolonách na dálnici D1, zatímco takoví Poláci si za evropské peníze zvládli svou dálniční síť několikanásobně rozšířit.