Rizikem pro stabilitu eurozóny je podle ekonomů to, že tamní banky často drží velké množství státních dluhopisů své vlastní země. Pokud se tato země dostane na pokraj bankrotu − jako třeba Řecko −, krachují kvůli tomu i banky.

A naopak: problémy domácích bank mohou stáhnout do propasti jejich zemi. V nedávné krizi to zažili Irové a Španělé. Státní rozpočty měly zdravé, dokonce přebytkové, ale oba státy nakonec musely požádat o mezinárodní pomoc kvůli bankovní krizi.

Evropská komise chce toto "smrtící objetí" mezi státem a jeho bankami přetnout návrhem na vznik Evropského bezpečného dluhopisu. Má jít o dluhopis, jenž v sobě bude obsahovat státní bondy všech zemí eurozóny. A to na základě velikosti jejich ekonomiky.

Nejde přitom o společný evropský dluhopis, takzvaný eurobond − za ten by ručily všechny země s eurem společně. V rámci Evropského bezpečného dluhopisu by každý stát ručil jen za svůj vlastní podíl, a to podle velikosti své ekonomiky.

759 mld.

eur je hodnota úvěrů v bankách v eurozóně, které klienti nesplácejí. Za poslední tři roky přitom objem těchto úvěrů klesl více než o třetinu.

Pokud by tedy například zbankrotovalo Řecko, investoři, kteří nový dluhopis koupili, by přišli o tu část svých peněz, která v rámci dluhopisu odpovídá řeckému podílu. "Rizika a případné ztráty by nesli jen tito investoři," konstatuje Evropská komise.

Brusel tedy nenavrhuje, aby státy s eurem vzájemně ručily za své dluhy. Země jako Německo či Nizozemsko však přesto jeho nápad odmítají.

"Tento návrh by mohl vést k zavedení společného evropského dluhopisu zadními vrátky," řekl deníku Handelsblatt Jörg Rocholl, poradce německého ministra financí. Berlín se obává, že vznik Evropského bezpečného dluhopisu by byl jen prvním krokem, po němž by přišel tlak na zavedení skutečného eurobondu. A ten je pro Němce nepřijatelný.

Jak posílit eurozónu

Macron v hlavní roli

S nápady nepřichází jen Evropská komise, ale rovněž francouzský
prezident Emmanuel Macron.

Pro něj je další integrace zemí, které platí eurem, jedním z hlavních politických cílů.

Macron se dohodl s Angelou Merkelovou, že Francie a Německo do konce června přijdou se společnými návrhy na to, co by se mělo v eurozóně změnit.

Co na to Berlín?

Macron je například pro to, aby eurozóna měla společný rozpočet, z něhož by její země mohly čerpat levné půjčky v době krize. Chce také dokončit už existující bankovní unii. Má vzniknout společný fond pojištění vkladů a fond, který by v případě velké bankovní krize mohl udržet nad vodou bankovní domy zásadně důležité pro finanční stabilitu celé eurozóny. Země jako Německo nebo Nizozemsko jsou však k většině těchto požadavků skeptické.

"Tento návrh nebere nikdo vážně," řekl deníku Financial Times mimo záznam diplomat z nejmenované země s eurem. Pro to, aby Evropský bezpečný dluhopis skutečně vznikl, je potřeba jednomyslný souhlas všech zemí eurozóny a rovněž podpora europoslanců.

Evropská komise namítá, že odpůrci se snaží přirovnat její návrh ke společnému evropskému dluhopisu, aby ho mohli "zabít". Zdůrazňuje, že chce pouze vytvořit nový nástroj, který by banky mohly nakupovat. O tom, jestli bude atraktivní, nebo ne, podle Bruselu rozhodnou sami investoři tím, jestli o něj projeví zájem.

Komisi se dostalo podpory přímo od vlivného deníku Financial Times.

"Kritici se mýlí. Evropský bezpečný dluhopis v žádném případě neznamená, že by kupříkladu německý daňový poplatník měl ručit za italský veřejný dluh… Němečtí politici by tento návrh měli naopak přivítat," tvrdí Timesy.

Němci nebo Nizozemci prosazují jiný způsob snížení rizik, jež pro státy potenciálně představuje jejich bankovní sektor. Chtějí, aby banky dál pracovaly na snížení objemu úvěrů po splatnosti, které drží.

Týká se to hlavně italských, řeckých či kyperských bankovních domů. Relativně vysoký podíl úvěrů, které klienti nesplácejí, ale mají i některé německé banky.

Podíl úvěrů po splatnosti v zemích eurozóny v poslední době výrazně klesl. Podle Berlína to však stále nestačí. I z toho důvodu se Německo brání dalším návrhům na to, jak rizikovost evropského bankovního sektoru snížit.

Jde například o záměr vytvořit společný fond pro pojištění vkladů v rámci už existující bankovní unie. Pokud by takový systém existoval, klient banky, která by zkrachovala, by své peníze dostal vyplaceny ze společného "balíku" peněz, do kterého by přispívaly všechny banky v eurozóně. Dnes klienty zkrachovalých bank vyplácí jejich domácí fond pojištění vkladů.