Adam Černý
Nová italská vláda má jako jeden z bodů svého programu závazek, že v ní nebude žádný svobodný zednář. To by se ještě dalo považovat za komickou výstřednost, protože by v ní tím pádem nebylo místo ani pro oslavovaného vůdce odboje proti Rakousku a Francii v 19. století Giuseppe Garibaldiho nebo autora textu národní hymny Goffreda Mameliho.
Horší je, že obě vítězné strany jsou protestní a antisystémové, čímž se liší například od rakouských svobodných, kde jejich účast v koalici vyvažují tradiční lidovci. Eurozónou, v níž je italská ekonomika třetí největší, by mohla řádně otřást rodící se sestava složená z krajně pravicové Ligy založené separatisty na bohatším severu země a Hnutí pěti hvězd se základnou na chudším jihu.
Příklad Řecka, kde svého času uspěla hodně levicová koalice Syriza se sliby, že se postaví "bruselskému diktátu", by mohl být pro eurozónu povzbudivý.
Odhodlání sliby dodržet ztroskotalo na nechuti většiny voličů vzdát se eura, takže požadované úsporné programy vláda v Aténách nakonec přijala a prosadila.
Podobný náznak se objevil i u budoucích vládců Itálie. Z první verze vládního programu slib uspořádat referendum o odchodu z eurozóny zmizel.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru
