Mnozí z nás se nepochybně už někdy setkali s tím, že v zahraničí jako cizinci zaplatili za určitou službu víc. Na dotaz "Proč?" se vám mohlo dostat jen strohé odpovědi: "Protože jste cizinec." Anebo jste při brouzdání po internetu narazili na zahraniční e-shop, který nabízel zboží za nižší cenu než v Česku, avšak zboží nebylo možné objednat − ať už z důvodu, že nešlo zadat českou adresu pro doručení, nebo protože obchodník neakceptoval platbu kartou vydanou u nás. O tom, že jste byli při pokusu o zhlédnutí stránek některých obchodníků automaticky přesměrováni na jejich český národní web, není zřejmě rovněž pochyb.

Těmto a dalším praktikám v rámci obchodování uvnitř EU se rozhodla Evropská komise učinit přítrž, a to v rámci balíčku o elektronickém obchodu, který zveřejnila v květnu 2016 a jehož součástí byl návrh nařízení, jež mělo tato jednání obchodníků definitivně zakázat. Po téměř dvouletém jednání mezi Evropským parlamentem a Evropskou radou jsme se 28. února 2018 dočkali přijetí nařízení 2018/302, o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu (též nazývaného nařízení o zákazu geoblockingu). Co přinese zákazníkům napříč Evropskou unií a co konkrétně bude znamenat pro obchodníky, se pokusíme přiblížit na následujících řádcích.

Zakázané obchodní praktiky

Zákaz diskriminace příjemců byl do evropské legislativy zaveden už v roce 2006 v rámci směrnice o službách. Zákaz byl ovšem v rámci této legislativy formulován příliš obecně a praxe ukázala, že jeho vymáhání v konkrétních situacích je kvůli tomu náročné.

Nařízení tedy ve skutečnosti nepřináší žádné nové zákazy. Pouze upřesňuje obecný zákaz diskriminace tím, že jasně stanoví, jaká jednání obchodníků jsou nepřípustná, a to konkrétně:

• blokování přístupu na webové rozhraní poskytovatele;

• automatické přesměrování zákazníků z verze určené pro jednu zemi na jinou verzi webového rozhraní;

• odmítnutí prodeje zboží či uplatňování odlišných podmínek v situaci, kdy dotčené zboží není doručováno do členského státu zákazníka;

• odmítnutí poskytnutí služby či uplatňování odlišných podmínek u služeb s elektronickým obsahem, nebo je-li služba poskytována v provozovně obchodníka či v místě, kde obchodník působí;

• diskriminace z důvodů souvisejících s platbou za zboží.

Nejásejme předčasně

Zákaz podle nařízení není absolutní. Nařízení pamatuje na zvláštní situace a umožňuje obchodníkům aplikovat odlišné podmínky, je-li to z nějakého důvodu opodstatněné. Jde například o situace, kdy se s prodejem zboží či poskytnutím služby vážou dodatečné náklady právě z důvodu odlišného zákazníkova bydliště. Anebo v případě, kdy je obchodník vázán určitými zákonnými požadavky, které omezují přístup zákazníků k určitému zboží či službám. Pak může zamezit zákazníkovi z jiného členského státu přístup na své weby nebo jej může přesměrovat na jiné on-line rozhraní. Nařízení navíc v případě prodeje zboží nestanoví obchodníkovi povinnost doručit objednané zboží do země zákazníka, pokud tuto možnost dotčený obchodník běžně nenabízí ve svých dodavatelských podmínkách.

Nařízení ve své působnosti vychází ze směrnice o službách. Nevztahuje se tedy obdobně jako tato směrnice na služby obecného zájmu nehospodářské povahy, finanční služby, služby a sítě elektronických komunikací, dopravní služby, služby agentur práce, zdravotní služby, audiovizuální služby, hazardní hry s peněžitými vklady, činnosti spojené s výkonem veřejné moci, sociální služby poskytované státem či charitativními organizacemi, soukromé bezpečnostní služby a notářské služby.

Nad rámec výše uvedeného byly z nařízení navíc vyloučeny tzv. neaudiovizuální služby − e-hudba, e-knihy, on-liny hry či počítačový software. Jejich případné zahrnutí spolu s audiovizuálními službami však má být v budoucnu posouzeno Evropskou komisí.

Očekávání zákazníků, že si konečně budou moci na internetu pustit obsah, který jim byl dosud blokován, tedy nebudou naplněna. V této oblasti však vzniká jiná evropská legislativa, jež umožní aspoň dočasnou portabilitu předplacených audiovizuálních služeb a která zohledňuje specifika těchto služeb z pohledu ochrany autorských práv.

Dopady na obchodníky

Nařízení stanoví zákaz diskriminace jak vůči spotřebitelům, tak podnikatelům, kteří nakupují zboží či využívají služby pro svou konečnou potřebu. Ochrany se tedy budou moci domáhat i drobní podnikatelé, kteří se jinak nachází ve znevýhodněné vyjednávací pozici vůči velkým obchodníkům.

S právy zákazníků samozřejmě souvisí určité povinnosti obchodníků, a to faktická povinnost prodat zboží či poskytnout službu zákazníkům z jiných států za stejných podmínek jako těm domácím. Nařízení však pamatuje také na obchodníky a zohledňuje i jejich zájmy a případné právní dopady prodeje do jiného státu. Co to znamená?

Obchodník sice nebude moci zcela bezdůvodně odmítnout prodej zboží zákazníkovi z jiného členského státu, není však vázán povinností zaslat zboží, kamkoliv si určí zákazník, ale pouze do míst, kam sám běžně nabízí doručení v rámci svých všeobecných obchodních podmínek.

V případech, kdy obchodník prodá zboží zákazníkovi z jiného členského státu pouze na základě jeho poptávky, aniž by se na zemi jeho bydliště jakkoliv zaměřoval (např. cílenou nabídkou zboží do jiného státu, webu v cizím jazyce, kontaktními telefonními čísly s předvolbou jiného státu, cenovou nabídkou v jiné měně nebo nabídkou doručení do jiného státu), bude se vzniklý smluvní vztah řídit pouze právem země obchodníka. Obchodník v tomto případě nebude ani povinen opatřovat zboží popisky a návody v jazyce země zákazníka.

Nařízení sice stanoví povinnost prodat zákazníkovi z jiného státu zboží za stejných cenových podmínek jako domácímu zákazníkovi. Neznamená to však, že musí stanovit jednotnou cenu ve všech členských státech. Obchodníci, kteří nabízejí své zboží či služby v různých členských státech prostřednictvím jednotlivých národních webových portálů a jejich cenová nabídka se mezi jednotlivými členskými státy liší, by neměli být nuceni na této obchodní praxi v zásadě nic měnit. Nebudou však moci blokovat přístup na jednotlivé národní weby zákazníkům z jiných členských států a automaticky je přesměrovávat na příslušné národní portály. Pokud zákazník z jiného členského státu projeví zájem koupit zboží prostřednictvím toho kterého národního webu, musí obchodníci vůči němu uplatňovat stejné smluvní podmínky, včetně ceny, jako u ostatních zákazníků tohoto národního webu.

Nařízení sice bylo přijato na konci února, členským státům však nyní běží devítiměsíční lhůta k přizpůsobení národní legislativy požadavkům nařízení. Odvolávat se na stanovené zákazy bude tedy možné od 3. prosince tohoto roku. Zákazníci se tak mohou těšit na širší nabídku zboží pro své předvánoční nákupy dárků.

Související