Objem investic do podílových fondů se již v Česku blíží půl bilionu korun. Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR, je však přesvědčená, že existuje prostor přinejmenším pro zdvojnásobení této sumy. V porovnání s vyspělejšími evropskými zeměmi je totiž podíl investic do fondů na aktivech tuzemských domácností stále poměrně nízký. "V západní Evropě to bývá až třicet procent. U nás je to pouze okolo 11 procent," říká Brodani.

HN: Jak byste zhodnotila vývoj zájmu českých investorů o podílové fondy v posledních letech? A jak jsme na tom v porovnání s vyspělejšími zeměmi západní Evropy?

Poslední roky sledujeme v oblasti kolektivního investování něco, co by se dalo nazvat trvale udržitelným růstem. Objem investic do fondů stabilně roste. Jde o vývoj, kterým se přibližujeme západní Evropě. Celkově se blížíme už půl bilionu korun investovaných do fondů. Tato částka zahrnuje jak investice domácností, tak i například investice měst, obcí či firem. Půl bilionu je sice hodně peněz, ale stále existuje prostor pro znásobení investic do fondů, a to minimálně na dvojnásobek. Kdybychom měli dohnat některé země západní Evropy, tak by to znamenalo nárůst investic na trojnásobek či čtyřnásobek v porovnání se současným stavem. Západní Evropu bychom však měli dohnat hlavně z toho pohledu, jaké procento aktiv domácností je investované přímo do fondů. V západní Evropě to bývá až třicet procent. U nás je to jen okolo 11 procent. Takže nárůst investic do podílových fondů není ničím výjimečný, pouze se přibližujeme standardům, které jsou obvyklé na Západě.

HN: Jak se vyvíjí zájem o pravidelné investice?

Popularita pravidelných investic, a to nejen v Česku, ale i v jiných zemích střední Evropy, se zvyšuje. Zhruba před deseti lety to fungovalo tak, že člověk přišel do banky či za zprostředkovatelem a jednorázově zainvestoval určitou částku. Současný trend je, že více než polovina částek směřuje do fondů prostřednictvím pravidelných investic. To znamená, že člověk každý měsíc pošle nějakou sumu, obvykle začínající na 500 korunách. A tímto způsobem dlouhodobě investuje a například spoří na stáří. To je mimochodem jeden ze silných důvodů, proč lidé investují do fondů − jelikož jsme měli penzijní reformu, která neuspěla a skončila, a tak lidé nemají moc možností, jak se zajistit na stáří.

Jana Brodani

Pozici výkonné ředitelky AKAT ČR zastává od roku 2009. Před tím působila v oblasti právního a daňového poradenství. Od roku 2009 rovněž zasedá v představenstvu European Fund and Asset Management Association (EFAMA).

HN: Jak vypadá průměrný český investor?

Obvykle je to muž okolo 40 let. Toto je jeden z aspektů, který se snažíme šířit. Tedy že věk, kdy by si měl člověk začít odkládat na důchod, by se měl posouvat směrem pod 30 let. Samozřejmě lidé obvykle například ve 23 letech nemyslí na to, jak půjdou do důchodu… Ale chci se ještě vrátit k pravidelným investicím: průměrná investovaná částka roste. Jedním důvodem je zrušená penzijní reforma, takže je to nástroj šetření si na stáří. Druhým důvodem jsou zvyšující se příjmy obyvatel. A třetí důvod je ten, že pravidelné investice jsou ze své podstaty zaměřené na dlouhodobé investování. AKAT se v této oblasti snaží o osvětu veřejnosti. Je přirozené, aby člověk měl škálu produktů − běžný účet s finanční rezervou, penzijní fond, dále životní pojištění pro případ, že se něco stane, a samozřejmě investice. Ty mohou být buď jednorázové, pokud mám volné peníze, nebo již zmíněné pravidelné investice.

HN: Když jste zmínila osvětu, jak jsou na tom Češi z hlediska finanční gramotnosti?

Dá se říct, že se situace v tomto směru lepší, i když pomaleji, než bychom čekali nebo si představovali. Největší roli ve finančním vzdělávání by měly mít rodina a stát. Je to jako základy hygieny. U finanční gramotnosti je problém, že zkušenosti z minulých let jsou stále dost nízké a ani v rodině se ne vždy rodiče dokážou chovat finančně odpovědně. Proto by do toho měl vstoupit stát prostřednictvím škol, kde by se mělo učit, jak nakládat s penězi. Velmi často narážím na konkrétní příklady, že i u hodně vzdělaných a finančně zabezpečených lidí je ta úroveň finanční gramotnosti velmi nízká.

HN: Jak je na tom Česká republika z hlediska regulace nabízení investičních produktů?

Co se týče podílových fondů, ty jsou nyní vůbec nejregulovanějším produktem, nejen v porovnání s jinými investičními nástroji, ale třeba i s potravinami nebo léky. Fondy jsou regulované možná až příliš. Ale podle nás je to i výhoda, protože když se dnes řekne investiční či podílový fond, tak je to úplně něco jiného, než to bylo v Česku v 90. letech. V regulacích a zákonech je nyní tolik ochranných prvků, že v podstatě není možné fond rozkrást. Je tam odpovědnost manažera, na kterého dohlíží ČNB. Fondy mají depozitáře, obvykle banku, která hlídá správce fondů (investiční společnost), zda nakládá s penězi investorů, tak jak má. Dále mají fondy povinnost vykazovat údaje centrální bance a veřejnosti. Takže jsou nejregulovanějším produktem, jaký si člověk dokáže představit. A také nejtransparentnějším. Investoři mají možnost se dozvědět všechny informace o fondu, včetně toho, kdo fond spravuje či jaké jsou poplatky a náklady spojené s fondem. Tam už snad nejde udělat víc.

HN: Češi nejvíce investují do dluhopisových a smíšených podílových fondů. Je to dáno jejich konzervativností?

Současný trend je, že rostou investice do dynamičtějších podílových fondů. Před deseti lety byla struktura zcela jiná. Většina peněz se zainvestovala ve fondech peněžního trhu, které investují do krátkodobých dluhových instrumentů. Potom se to začalo posouvat k dluhopisovým fondům. V současnosti jsou nejvíce populární smíšené fondy, jež mají jak konzervativní, tak dynamickou složku portfolia. Ale hodně rostou i akciové a nemovitostní fondy.