Poslanecká sněmovna je velmi specifické místo, ve kterém platí pro nováčky jedno pravidlo. Po krátkém pobytu mají pocit, že by na provozu dolní parlamentní komory chtěli změnit mnoho věcí, aby "parlamentní život" zrychlili a omezili počet pronesených slov i prostojů, které jsou s touto institucí spojeny. Pokud jsou navíc takoví nováčci součástí vládní většiny, mají tendenci ke změnám ještě větší, protože brzy poznají, že existující pravidla takové vládnutí komplikují.

Velmi dobře je to patrné na nyní dominujícím hnutí ANO. Jeho předseda Andrej Babiš nazval po příchodu do vysoké politiky Poslaneckou sněmovnou "žvanírnou", protože byl přesvědčený, že se opozice snaží zdržovat prosazování jeho návrhů − například elektronickou evidenci tržeb. Při jejím projednávání opoziční poslanci vystupovali velmi často a občas byly jejich příspěvky příliš obšírné.

Babiš není originální, první byl Lenin! V hodnocení parlamentu jako "žvanírny" předešel českého premiéra o sto let vůdce ruských bolševiků. V roce 1918 pak nechal zákonodárný sbor rozehnat. Bolševici v parlamentu neměli většinu, překážel jim proto v "práci pro lid", dnes by se řeklo v makání pro lidi. A tak ho prostě zrušili. Ne, Andrej Babiš se samozřejmě k takto radikálnímu vypořádání se "žvanírnou" nechystá, leč má různé nápady, jak ji "zefektivnit". Méně poslanců, zrušení Senátu… Nekecáme, makáme. Je ovšem třeba mít na paměti, že smyslem parlamentní demokracie není usnadňovat vládnutí aktuální většině. Ale naopak zajišťovat kontrolu vládnutí a garantovat práva menšiny. Na to je třeba myslet i při všech úvahách o zefektivnění jednacího řádu sněmovny. Aby se nám nestalo, že nakonec budeme uvažovat podobným stylem jako V. I. Lenin.

Tehdejší místopředsedkyně sněmovny Jaroslava Pokorná Jermanová zase navrhla změny v jednacím řádu, a když v tomto volebním období stanul v čele sněmovny Radek Vondráček opět z hnutí ANO, byla jedna z prvních věcí, které navrhl, následující: Uděláme změny v jednacím řádu.

S odstupem několika měsíců je na Vondráčkovi vidět, že mu post předsedy sněmovny sedl, pochvaluje si parlamentní koloběh, vyhovuje mu, že může ze své pozice jednat s představiteli všech devíti stran zvolených do sněmovny, a když přijde řeč na plánované změny, s úsměvem říká: "Komise, kterou jsem vytvořil, se schází a zástupci všech stran jsou pro změny, které navrhneme po letních prázdninách."

Jenže tak snadné to nebude, v poslaneckých kuloárech se mluví o tom, že některá pravidla by se skutečně mohla změnit, ale patrně půjde spíše o drobnosti. Jeden z členů Vondráčkovy komise a zároveň nejdéle sloužící zákonodárce Marek Benda z ODS sice v dílčích věcech připouští kompromis, ale pro velké změny nevidí důvod.

"Měnit se nemusí téměř nic," upozorňuje a vysvětluje svůj pohled. Podle něj je zásadní, aby zůstala zachována práva opozice vůči vládě, která má mnohem více možností ovlivňovat dění v zemi. Skutečným "vládcem" ale musí být sněmovna, které podle ústavy skládají vládní politici účty. "A pokud mnozí nováčci mají nadšenou představu, co všechno změní, musí vždy respektovat ústavu," říká Benda, který je součástí 25členného klubu ODS. Tento klub tak nebude mít rozhodující vliv na to, co při možném hlasování o změnách jednacího řádu projde nebo neprojde, ale Bendovy názory mají mezi poslanci značnou váhu.

Respekt ke sněmovně se vytrácí. Ústava předpokládá, že vláda skládá účty sněmovně − proto se také má opírat o její důvěru. Tento princip je ovšem v současném Česku nabouráván dlouhodobým vládnutím bez důvěry. Sněmovna se dostává do jakéhosi postavení mimo hru. To je nebezpečné samo o sobě. A ve spojitosti s tím, že se hovoří o "neefektivitě" sněmovny a existuje snaha udělat z ní jen cosi jako stroj na rychlé schvalování zákonů, se lze obávat, že v Česku může dojít k plíživé erozi parlamentarismu jako takového.

On i další zástupci opozice přitom uznávají, že v něčem by se pravidla měnit mohla, protože například posuzování nových návrhů zákonů či jejich úpravy se protahují až příliš. Stejně jako nejsou výjimkou dlouhé přestávky na jednání klubů, které občas zkracují pracovní dny, protože některé odpolední přestávky končí rozhodnutím, že už bude lepší pokračovat následující den. I proto mají šanci na schválení právě návrhy, které se týkají těchto věcí. "Klub by už neměl nárok na dvě hodiny přestávky za den, ale jen na jednu hodinu. Když si vezmeme, že máme devět klubů, tak dvě hodiny pro každý byly skutečně moc," říká předseda sněmovny Vondráček.

Stejně tak je přesvědčený, že projde důležitá změna týkající se doby, kdy poslanci hlasují o tom nejdůležitějším − tedy změně zákonů ve třetím, závěrečném čtení. Pravidlo pro toto hlasování se mění poměrně často. Dlouho platilo, že o zákonech bylo možné definitivně hlasovat téměř kdykoliv od úterý do pátku, což ale vedlo k promyšleným taktickým "bitvám". Jakmile některé strany chtěly zákon změnit po svém a věděly, že mají v jednací síni většinu, dožadovaly se hlasování.

Potřebná změna. Kritici současného fungování sněmovny mají v dílčích bodech pravdu. Není nutné, aby kluby měly nárok na dvě hodiny přestávky každý den. To skutečně jednání zbytečně protahuje. Není také důvod, proč by závěrečné schvalování zákonů nemohlo probíhat až do večera. Nic z toho práva opozice neomezuje, takže není důvod se změnou nesouhlasit.

Práci poslance ale nelze redukovat jen na vysedávání v hlavním sále, takže takový způsob schvalování zákonů vyvolával protesty. Proto došlo k dohodě, že hlasování bude v přesně určený den a ve vymezeném časovém úseku, konkrétně ve středu od devíti do dvou hodin odpoledne. Tento čas ale nestačí, proto zřejmě sněmovna na podzim schválí prodloužení této lhůty až do večera.

Největší debaty budou patrně kvůli takzvaným faktickým připomínkám, které sice zdržují jednání poslanců, ale zároveň umožňují zejména opozičním poslancům říci si své k vládní politice. Jde o to, že při projednávání jakéhokoliv bodu mohou poslanci vystupovat nejen tak, že se přihlásí k jakkoliv dlouhému vystoupení, ale mohou téměř kdykoliv vystoupit s minutu dlouhou faktickou poznámkou. Takovou možnost využívá velké množství zákonodárců, někteří přitom opakovaně. Stává se tak, že řádně přihlášený poslanec musí čekat na slovo hodně dlouho − a samozřejmě se jednání vlečou a vlečou. "Komise pro změnu jednacího řádu navrhne, aby měl poslanec maximálně dvě faktické připomínky k jednomu bodu," podotýká Vondráček.

Něco takového se ale nebude opozičním poslancům líbit, stejně jako budou mít výhrady k další zvažované změně, která se týká vystupování u řečniště. V současnosti mohou téměř kdykoliv vystoupit předsedové devíti klubů, stejně jako předsedové všech stran. Což opět protahuje jednání. "Není důvod toto pravidlo rušit. Jestliže můžou vystupovat téměř kdykoliv členové vlády, je logické, že takové právo mají mít i předsedové stran," namítá jeden z největších parlamentních diskutérů Miroslav Kalousek, který vede klub TOP 09.

Omezovat předsedy partají? Raději ne. Vzít předsedům stran možnost přednostně vystoupit na plénu sněmovny není dobrý nápad. Je sice pravda, že ve sněmovně je devět stran a jednání se tím pádem protahují. Ale podřizovat pravidla aktuální situaci není moudré. Všechny strany, které ve sněmovně jsou, zastupují nezanedbatelné množství občanů. Dát jim možnost, aby zprostředkovaně zazněl jejich hlas, je důležitější než zájem vlády na efektivitě a "nezdržování". I proto, že možnosti členů vlády prezentovat svá stanoviska jsou obecně neskonale širší než u politiků opozice.Potřebná změna. Kritici současného fungování sněmovny mají v dílčích bodech pravdu. Není nutné, aby kluby měly nárok na dvě hodiny přestávky každý den. To skutečně jednání zbytečně protahuje. Není také důvod, proč by závěrečné schvalování zákonů nemohlo probíhat až do večera. Nic z toho práva opozice neomezuje, takže není důvod se změnou nesouhlasit.

Teprve příští týdny ukážou, v čem se parlamentní pravidla měnit budou a co zůstane zachováno. Velké změny pravděpodobně nenastanou, i mnozí vládní politici si uvědomují, že jednou mohou skončit v opozici a v té chvíli budou za nynější jednací řád vděční. Je ale také možné, že hnutí ANO s podporou spojenců změny sice prosadí, ale příští vítězové z jiných stran je mohou zase odstranit. Ostatně když zákaz alkoholu ve sněmovně nařídil na návrh Pokorné Jermanové tehdejší předseda sněmovny Jan Hamáček z ČSSD, tak jeho nástupce Vondráček tento zákaz zrušil. "Nemělo to smysl. Poslanci jsou dospělí lidé, navíc se zákaz vztahoval také na návštěvy a veškeré akce ve sněmovně," vysvětloval zrušení.

Nakonec se shodnou? Jak to někdy se změnami dopadá, ukazuje anekdotický přístup k pití alkoholu ve sněmovně. Zakázal ho Jan Hamáček z ČSSD, který měl sám jednou (v roce 2015) při řízení sněmovny "výpadek". No a zákaz zrušil Radek Vondráček z ANO přesto, že Andrej Babiš nesmiřitelně vykřikoval, že "v práci se přece nepije". Je tak možné, že se nakonec vládní partaje shodnou s opozičními i na jednacím řádu, protože vládním poslancům dojde, že se role mohou v budoucnu prohodit.

Glosy: Petr Honzejk

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru