Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Jsem ponořený do historických románů Bernarda Cornwella z období bojů o Anglii. Tedy v 9. století, v němž se vše odehrává, se jí tak ještě neříkalo. Byl to boj křesťanů s pohany a jedněch pánů proti druhým… Když to čtu, tak mi to připadá, že se jen trošku změnily kulisy, ale jinak se na světě za těch 11 století nic nezměnilo.
Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?
Můj nejoblíbenější spisovatel (i když on sám nikdy nic nenapsal, všechno to vydávají jeho žáci) je Osho. Je nekompromisní, na nic si nehraje, nesnaží se nikomu zalíbit a říká věci tak, jak jsou. Je to takový "život bez příkras". Ne nadarmo mu na sklonku jeho života žádná země na světě nechtěla vydat pas, protože všude, kam přišel, hrozil vzniknout chaos, přestože proti nikomu lidi nebouřil. Jen ti, kteří mu naslouchali, začínali chápat, že řád světa tak, jak se jej snaží vykládat mocní, slouží hlavně mocným, zatímco by měl sloužit všem.
Co jste rád četl, když jste byl malý kluk?
Nejdříve mě zasáhla knížka Kuřátko v obilí, respektive leporelo o tom, jak se jedné slepici ztratilo kuře. Tehdy jsem se také asi cítil ve společnosti dospělých ztracený, a často jsem se proto ztrácel, bůhvíkam. Tak od 10 do 14 let jsem žil foglarovkami a Modrým životem, Vinnetouem a taky Dvěma divochy od Ernesta Thompsona Setona. A nesmím zapomenout na Kiplinga a jeho Knihy džunglí: "Jsme jedné krve, ty i já!"
Který titul ze svého "oboru" doporučíte čtenářům?
Pohyb mě fascinuje, a proto bych neskromně doporučil čtenářům knihu Běž a nepřestávej! Evangelium pohybu, kterou jsme nyní vydali s Pavlem Kosorinem. Mám za to, že lidé si stále neuvědomují, že jak se čím dál méně hýbou, odsuzují se k pomalému umírání.
Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku?
Hrozně rád bych si zašel na skleničku se svou manželkou Danou a zeptal se jí: "Kdy už konečně napíšeš tu knížku, o níž tak dlouho mluvíš a na niž čeká tolik lidí, protože věří, že jim řekneš, jak to děláš, že jsi pořád taková vysmátá a happy?"
A se kterým autorem byste se nebál ztroskotat na skoro pustém ostrově?
S Prsatým mužem, jenž už dávno není prsatý, Josefem Formánkem. Bavili bychom se o životě, jak to v něm chodí nebo běhá, co cítíme, když běžíme a čas a myšlenky plynou kolem a nám stačí jen být! A až bychom se z toho ostrova vrátili, a pokud bychom si něco z toho, co kolem nás letělo, pamatovali, otevřeli bychom doma počítače a vy byste měli možnost poznat, co takový dva chlápky, když se ocitnou spolu sami na ostrově a jsou to ještě běžci, všechno napadne.
