Největším rizikem je pro české firmy nedostatek pracovních sil. Následuje růst administrativní zátěže a nečestné chování zaměstnance, jako je zločin, krádež či podvod. Ukázal to průzkum, který nechala loni poprvé samostatně pro Česko zpracovat poradenská společnost Aon. Získaná data mohla srovnat s globální studií, kterou celosvětově publikuje již řadu let.

HN: Riziko poškození dobrého jména, které vévodí globální studii, v Česku obsadilo až desátou pozici. Jak si to vysvětlujete?

V Česku působí řada poboček mezinárodních firem, které zřejmě sázejí na to, že jejich mateřská společnost je tak silná, že se riziko ztráty dobrého jména vyřeší na centrální úrovni. Co se týče lokálních podnikatelů, obávám se, že je tu patrný krátkozraký pohled na podnikání. Je to alarmující poznatek z naší studie.

HN: Poškození dobrého jména je částečně pojistitelné. Jak?

Typickým pojistitelným rizikem je v tomto případě stažení vadného výrobku z trhu. Jako příklad můžeme použít automobilky, které z trhu stahují ročně miliony vozidel. Zpravidla musí tyto kroky oznámit prostřednictvím médií a vysvětlit, proč se tak děje. Z pojištění se pak hradí náklady, které s těmito kroky souvisí. Oddělí se tak výrobní problém od samotné značky a ta zůstane ochráněna.

Radovan Škultéty (43)

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Generálním ředitelem divize Aon Risk Solutions Česká a Slovenská republika společnosti Aon Central and Eastern Europe se stal v polovině roku 2016.

Oblasti pojišťovnictví se věnuje více než 20 let.

HN: Co ještě prozradil váš průzkum o českých podnikatelích?

V top trojce se v tuzemsku umístilo podvodné jednání vlastních zaměstnanců, což je na Západě marginální záležitost. U nás jsme bohužel − ve srovnání se zahraničím − vůči lidem více nedůvěřiví. Zajímavé je také vnímání kybernetických rizik. Český podnikatel si je sice uvědomuje, zároveň je ale ještě nijak zásadně neřeší.

HN: Mezi částečně pojistitelná rizika spadají i ta politická. Co pojistíte v tomto případě?

Státy jako Turecko a další země dál na východ mohou být ohrožením mého byznysu. Od teroris­mu přes únos lidí, které tam vyšlu, až po ztrátu investice.

HN: Zahrnujete mezi tato rizika i případné vystoupení z EU?

Momentálně ne. Vystoupení z EU by pro podnikatele znamenalo spíše podnikatelské než politické riziko. Je ale možné, že pokud by se konalo referendum a uskutečnily se nějaké kroky, které by k vystoupení z EU směřovaly, že by se trh s takovým typem pojištění otevřel.

HN: Z vašeho průzkumu vyplynulo i to, že se tuzemské firmy o rizika předem moc nestarají.

České firmy mají tendenci řešit své problémy, až když nastanou. Z naší zkušenosti vyplývá, že je z pohledu dopadu na náklady společnosti ideální předpovídat rizika v horizontu tří let. Jde o systematický přístup, díky kterému máte šanci se na rizika připravit a snížit své finanční ztráty. Pokud se nebavíme o bankách, tak 90 procent českých firem nemá specializované risk managery.

HN: Jak to tedy v českých firmách momentálně funguje?

Řízení rizik je u nás záležitost spíše pocitová, nikoli strukturovaná. Za rizika pak obvykle odpovídá generální ředitel. Otázkou ale je, které oddělení ve firmě mu dá potřebné analýzy, zmapuje a identifikuje rizika finanční a provozní, plynoucí z nejrůznějších živelních událostí nebo rizika související s lidskými zdroji.

HN: Lze rizika řešit i jinak než jen pojištěním?

Prvním krokem je návrh možných scénářů a vytvoření mapy rizik − co dělat, až problém nastane. Pojištění je cena za to, jakým způsobem jsem schopen řídit příčiny rizik. Správným řešením není pojistit se, ale mít interní nástroje na identifikaci rizika a jeho zhodnocení. Tedy jaký má na moji firmu dopad. Teprve pak řešit outsourcing včetně pojištění.

Související