Počet lidí, kteří se stěhují do měst, neustále roste. Lidé z venkova si od života ve větších sídlech slibují lepší pracovní uplatnění a vyšší kvalitu života. S dalším zalidňováním měst ale rovněž narůstají nároky na dopravu, zvyšuje se znečištění ovzduší a spotřeba energií.

Přitom už existují technologie, které podobné problémy dokážou řešit. Digitální dopravní tabule řidiče včas přesměrují na objízdnou trasu, aby se ve městech vyhnuli uzavírkám a netvořily se zácpy. Chytré popelnice vybavené internetovými čidly popeláře s předstihem informují, kdy vyvézt odpad. Senzory na pouličních lampách zase jejich světla spínají jen ve chvíli, kdy kolem prochází chodec.

Zmiňované inovace jsou součástí fenoménu takzvaných chytrých měst a radnice si je pořizují především kvůli úspoře nákladů. Díky desítkám tisíc internetových čidel města získávají lepší informace o aktuálním stavu dopravy, kvalitě ovzduší nebo spotřebě elektřiny. Na základě takových dat pak mohou na aktuální problémy rychleji reagovat − a ušetřit.

Jan Schoenig

Absolvent mezinárodního managementu a marketingu na univerzitě v Mannheimu. Do Siemensu nastoupil hned po škole v roce 1997. Dva roky vedl firemní pobočku ve Francii. Mezi lety 2004 a 2013 měl v Siemensu na starosti velké infrastrukturní projekty spojené s různými sportovními událostmi, jako jsou olympijské hry nebo mistrovství světa ve fotbale. Od loňska řídí globální centrum Siemensu pro chytrá města, které sídlí v Mnichově.

"Třeba v Barceloně spuštění systémů pro chytré město vedlo také ke vzniku téměř 90 tisíc nových pracovních míst, jež obsadili programátoři a další odborníci, kteří takové technologie ovládají," říká Jan Schoenig, šéf globálního centra pro chytrá města, které je součástí německého koncernu Siemens.

HN: Siemens všichni znají jako velkého průmyslového výrobce. Proč se zajímá také o technologie pro chytrá města?

Ano, naše místo je tradičně v průmyslu. Je ale třeba si uvědomit, že jsme firma, která staví energetické soustavy, vyrábí vlaky, soupravy metra nebo tramvaje, a to jsou všechno technologie, které se ve městech uplatňovaly už v minulosti.

Nové je ale to, že se v posledních letech začínají tato různá zařízení ve městech sledovat současně. Před lety to bylo tak, že města samostatně řešila otázky dopravy, samostatně se řešila spotřeba energií a stejně tak třeba vodní hospodářství. Dnešním fenoménem je ale na všechny tyto oblasti dohlížet současně − třeba za pomoci internetových senzorů, které vám z různých zařízení a dopravních prostředků posílají cenné informace, a dávají tak ucelený přehled o tom, co se zrovna ve městě děje.

Jak už jsem říkal, pro Siemens zůstává klíčovou průmyslová výroba. Digitální systémy, kolem nichž se projekty chytrých měst točí, už ale tvoří pět procent našich ročních tržeb, a to není pro globální korporaci, jako je ta naše, vůbec zanedbatelný podíl. Důležitost digitalizace v našem byznysu navíc stoupá. Meziročně nám toto odvětví roste dvojciferně, takže na něj hodně sázíme. Proto nyní například spouštíme i vlastní cloudové úložiště, na němž se budou data z internetových čidel umístěných ve městech analyzovat.

HN: Chytrá města jsou pro Siemens lukrativní byznys. K čemu je ale městu, že se stane chytrým? Nezíská tím jen drahé technologické "hračky", které se mu pak nevyplatí?

Od starostů, s nimiž jednám, často slýchám povzdech, že na technologie pro chytrá města nemají peníze. Řada inovací se ale dokáže zaplatit sama. Pro spoustu chytrých městských projektů platí, že vstupní náklady hradí dodavatel, což neplatí jen o Siemensu, ale i o dalších poskytovatelích na trhu. Město pak dodavateli jeho investici průběžně splácí tím, co se podaří ušetřit.

Nejlépe se to ukazuje na energetických projektech. Městu se třeba zaručíme, že mu ročně díky našim inovacím ušetříme čtvrtinu elektřiny, která se v něm dosud spotřebovala. A právě ten uspořený objem energie pak takovou investici zaplatí třeba za rok nebo za dva.

Když si vezmete například Barcelonu, která je takovým vzorovým chytrým městem, tak ta díky digitálním systémům, jež sledují a regulují spotřebu vody a energií, ušetří 95 milionů eur ročně. Dalších 50 milionů přitom město vybere díky systému pro chytré parkování, který řidičům přes mobilní aplikaci ukazuje volná místa na stání a rovnou od nich vybírá i parkovné.

Čili takové inovace se rozhodně vyplatí, což neplatí jen pro města. V jedné italské vesnici máme například projekt skladování elektřiny, kterou tam produkují solární panely umístěné na domech místních obyvatel. Panely energii vyrábějí přes den, kdy svítí slunce. V noci, kdy je spotřeba vyšší, ale panely elektřinu nevyrábějí, a může docházet až k výpadkům dodávek proudu. Proto jsme tam vytvořili systém, který elektřinu vyrobenou během dne skladuje, takže ji lze využívat i ve chvílích, kdy ji solární panely nevyrábějí.

HN: V Česku se projekty chytrých měst teprve začínají rozjíždět. Co byste poradil místním starostům a primátorům, kteří se rozhodnou pro pořízení chytrých technologií? Čím by měli začít?

Na začátku si rozhodně musíte říci, čeho všeho chcete jako město docílit v delším čase − třeba v příštích 10 až 20 letech. Vedle vytvoření takové strategie se ale také musíte ptát, co ze všeho nejvíc trápí vaše občany. Je to špatná kvalita ovzduší, špatná dopravní situace, nebo vysoká spotřeba energií?

Když tyto přístupy spojíte, můžete přicházet s konkrétními řešeními, která budou ve společnosti nejžádanější. Vezměte si sledování dopravy. Pokud přijdete s dobrým systémem její organizace, můžete lidem denně ušetřit třeba až 20 minut při přepravě po městě. A to je věc, která je velmi viditelná a ocení ji každý.

Důležité je ale nezáviset při spouštění nových technologií na jediném dodavateli nebo dodavatelském konsorciu. Systém musí po technologické stránce fungovat tak, abyste v budoucnu mohli dodavatele snadno změnit.

HN: Kam se budou technologie pro chytrá města posouvat v budoucnu?

Dám vám příklad z automobilového průmyslu. Tam jste v minulosti vytvořili několik prototypů a na těch vlastnosti nového vozu prověřovali. Řada těchto prototypů se přitom při testování i zničila, což bylo nákladné. Dnes ale existují takzvaná digitální dvojčata. Můžete tedy kopii vozu vytvořit ve virtuálním světě a tam jeho vlastnosti testovat, což je mnohem rychlejší a levnější.

Podobně by to mohlo fungovat i na formátu města. Díky senzorům v něm máte ohromné množství dat o energetické spotřebě domů, o dopravní situaci, o znečištění ovzduší, o obsazenosti škol. Na základě těchto informací pak můžete vytvořit digitální model města a dle něj se rozhodovat o příštích investicích. Potřebujete ve městě novou školu, nebo vám stačí současné budovy? Jak se dá zlepšit městská doprava? Jak můžeme snížit hlučnost v ulicích? Můžete zkrátka v simulaci nastavit různé parametry a pak sledovat, jaké by byly výsledky v reálném světě.

Řada takových městských simulací už vzniká. Zatím ale nejsou tak rozšířené, protože pracují s omezeným množstvím informací. Až jich ale bude dostatek, můžeme vytvářet digitální dvojčata měst, na kterých se budou všechna data analyzovat. Dalším krokem pak bude, když analýzu místo lidí převezme umělá inteligence, která vám sama doporučí nejlepší řešení.

Související