Voda hraje v bájesloví národů vždy velice důležitou roli. Vody v těchto mytologiích, sumerskými počínaje přes monoteistické a severskými konče, byly vždy symbolem prvotního chaosu. Aristoteles by řekl tvůrčí potencí, těhotným prázdnem, ze kterého povstávají (nebo jsou vyvolávány) další formy.

Svým způsobem to platí i o dnešku. Sociolog Zygmunt Bauman, autor knihy Tekutá modernita, napsal v jejím úvodu: "Současnou dobu můžeme chápat jako proces 'zkapalňování', jako proces tavení pevných látek. Zatímco ve fázi těžké (pevné) modernity byly tradiční pevné látky (např. tradiční vazby, víra, zvykové právo) nahrazeny novými a zdokonalenými pevnými tělesy (např. racionální právo), v současné fázi modernity − v tzv. tekuté (lehké) modernitě − se již pevná tělesa pouze rozpouštějí… Síly způsobující tekutost se přesunuly od 'systému' ke společnosti, od politiky k 'politice života' − sestoupily z 'makroúrovně' na 'mikroúroveň' společenského soužití." Tolik Bauman v knize sepsané v roce 2002.

K tomu tedy ještě přidejme změny, které přinesla doba digitální. Díky internetu v mnoha smyslech zkolabovala vzdálenost, svět má zbrusu novou neurální síť, kterou komunikuje okamžitě napříč celou planetou. Internet dnes spíše představuje (zárodky) organismu než organizace. Donald Trump s námi skrze Twitter komunikuje napřímo, Čech může sledovat zápas házené v jižním Japonsku. Baumanova tekutá neboli likvidní doba ještě "zlikvidněla".

A dále si přičtěme skutečnost, že tak, jak se modernita roztavila v tekuté modernitě na mikroúrovni, děje se to samé i s postmodernou. Fake news? Vědě se nedá věřit? Žádné hodnoty nejsou svaté nebo hodnotnější než jiné? Dekonstrukce původních hodnot? Není právě toto kdysi tak občerstvující a honosná postmoderna, která teď pouze prokapala, roztekla se až na úroveň bulváru? Taková tekutá, osobní, všeobecná postmoderna.

Naše doba zažívá i jiné druhy fluidity. Ve světě se žhavě probírají otázky nejednoznačnosti pohlaví. Hranice států se ztenčují − zde v Evropě mizí téměř úplně. Padají bariéry mezi klasickou rolí muže a ženy. Firmy jsou větší než státy.

Společnost je ekonomičtější a ekonomika je likvidnější, tekutější než staré hodnoty. Monetizace − rostoucí dominance peněz − je stále větší součástí našeho života (filozof Jan Sokol dává k lepšímu, že babička používala peníze jen dvakrát ročně, na daně a sůl). Skrze peníze jsme spojeni s každým, kdo je používá. Peníze − tekutina společnosti, její krev. V angličtině se měně říká currency, tedy tok, oběživo. Peníze jsou ty tvořivé vody, ze kterých povstávají firmy a posléze věci. A tak, jak ekonomika v naší době hraje čím dál větší roli (což je v dobách míru pochopitelné), stávají se i naše hranice a hodnoty likvidnějšími, tekutějšími, ekonomizovatelnými. Trhy chtějí propojovat svět, to pomalost politiky jim brání.

Proti této tekutosti chce třeba Trump stavět zeď. O jejím skutečném přínosu možná pochybuje i on, ale jde mu asi spíš o symboliku. Proti liberálně-levicové fluiditě a absenci hranic staví symbolickou zeď, která je navíc i fyzická. Někteří vládcové si stavěli symbolické sochy, jiní zdi. Koneckonců i Gilgameš si postavil největší pomník svou slavnou zdí.

Nicméně zdi se nestavějí jen z kamenů či betonu. Tak třeba ze cla. Trump vytáhl i proti fluiditě ekonomické globalizace, což je vzhledem k jeho jinak pravicovým názorům a působení v byznysu překvapivé. Volný trh se chce propojovat po celém světě tekutostí bez překážek. Má nás spojit v civilizaci, která mezi sebou ideálně nemá žádné takové zdi, žádné překážky směny. Pro ekonomiku by byl skutečně lepší svět bez hranic − a právě proti této fluiditě staví Trump zeď.

V příbězích, které si o sobě sami povídáme, se vždy jeden řád obrozuje ve vyšší řád nikoli hladce, ale skrze propad, chaos. A chaos se od nepaměti znázorňoval jako vody, taková tvořivá tekutost, která si ještě nenašla svůj cíl. Tak je podle mě potřeba s porozuměním hledět na ty, kteří proti této všech-věcí-se-týkající fluiditě chtějí stavět jasné rámce. Ten úlek z chaosu tekutosti je totiž pochopitelný.

A jedině s tímto porozuměním jej můžeme, možná už společně, přeplavat.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru