Kolem sjezdu českých komunistů bylo zdánlivě řečeno vše, co průměrný nesoudruh potřebuje vědět: komunisté si odhlasovali, že budou tolerovat Babišovu vládu. Vyhrál pragmatik Filip nad stalinistou Skálou, takže jednání o podpoře budou rychlá a hladká jako průjezd sovětských tankistů Československem v roce 1968. A komunisty svou přítomností na sjezdu definitivně legitimizoval Miloš Zeman. Sice jim vyčinil za padesátá léta a vyzval je k "pokání", ale přítomnost prezidenta na sjezdu je to, co se počítá. Jenže tímhle praktickým výčtem lze skončit jen zdánlivě. Pod povrchem jsou další zajímavé a vlastně podstatnější otázky. Navedli mě k nim naši čtenáři, takže si je dovolím stručně shrnout.

Za prvé. Jak je vlastně možné, že komunisté míří k moci, ač získali nejhorší výsledek od roku 1989? A nemohou si za to liberálové vlastně sami? Ano, mohou. Nikoli však přímo. Ale v tom smyslu, že jejich chyby umožnily vzestup Andreje Babiše, pragmatika a bývalého "komunistického prospěcháře", který se s komunisty nestydí vládnout. Celkově jsme v loňských volbách sledovali úspěch stran, které tak či onak oponují vývoji po listopadu 1989 a mají blízko k autoritativní politice (ANO, SPD, KSČM). Takže není divu, že tyto strany k sobě přirozeně inklinují a mocenská váha komunistů tím roste.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se