S přicházejícími trendy globalizace však dochází také k šíření negativních dopadů některých obchodních aktivit na lidské životy a životní prostředí. Především v nově rostoucích ekonomikách, které nemají dostatečně rozvinuté státní instituce, právní prostředí a občanskou společnost, dochází k situacím, kdy místní společenství nejsou před těmito dopady dostatečně chráněna.

V roce 2013 se v Bangladéši kvůli systematickému nedodržování bezpečnostních předpisů zřítil celý komplex textilní továrny Rana Plaza v Dháce a tragédie si vyžádala přes 1100 obětí a 2000 zraněných. Po všeobecné publicitě věnované tomuto neštěstí se mnoho známých evropských výrobců textilního zboží muselo zamyslet nad standardy svého podnikání, neboť mnozí z nich měli a mají dodavatele v zemích s podobnými problémy. Některé nadnárodní podniky a jejich globální dodavatelské řetězce se nyní snaží ve všech svých článcích dodržovat důstojné a bezpečné pracovní podmínky, brát ohled na ochranu životního prostředí a respektovat základní lidská práva.

Jednou z nejvlivnějších mezinárodních organizací v oblasti odpovědného obchodního chování je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která v roce 1976 přijala Směrnici OECD pro nadnárodní podniky: doporučení pro odpovědné chování podniků v globálním kontextu. Tato Směrnice a Národní kontaktní místa (NKM), která jsou podle ní založena, jsou často uváděny v kontextu debat o globalizaci jako nástroje vyspělých ekonomik, které účinně mírní její negativní dopady prostřednictvím prosazování odpovědného obchodního jednání.

V posledních letech se OECD na tomto poli soustředila zejména na dodavatelské řetězce, pro které vydala několik dokumentů shrnujících nejlepší praxi v problematických sektorech, kam se řadí také textilní a obuvnický průmysl.

Rizika v textilních a obuvnických odvětvích

Dodržování vysokých standardů většinou nečiní závažný problém, jsou-li podniky umístěny v Evropě či v USA, kde společnosti dbají na to, aby se chovaly odpovědně. Problémy jsou u vzdálenějších dodavatelů, kde je schopnost domácího podniku ovlivnit či být jen informován (například o pracovních podmínkách) omezena mnoha překážkami.

Textilní a obuvnický průmysl je typickým příkladem průmyslového sektoru s globálními dodavatelskými řetězci. Zaměstnává celosvětově přibližně 75 milionů lidí a jsou pro něj charakteristické etapy rozsáhlé manuální práce ve firmách, ale i práce jednotlivců (například domácích pracovníků) rozmístěných v mnoha zemích. Pro odvětví jsou příznačné krátké dodací lhůty, třeba z důvodu módních sezon či změn objednávek na poslední chvíli, které mají negativní vliv mimo jiné na nezákonné prodlužování pracovní doby a tím i bezpečnost provozu.

Typické jsou rovněž krátkodobé vztahy mezi dodavatelem a subdodavatelem, kdy se subdodavatelé často mění z důvodu povahy zboží, vyjednávání o ceně apod. Tyto faktory snižují přehled a kontrolu nad podmínkami, které panují u subdodavatelů v počátečních etapách dodavatelského řetězce.

Rizikovými oblastmi v tomto odvětví jsou zejména dětská práce (nedostupná školní docházka, nízký věk pro vstup do zaměstnání, předsudky, že některé jemné práce mohou vykonávat pouze dětské ruce), nucená práce (je velkým rizikem u migrujících pracovníků), sexuální obtěžování (v sektoru je zaměstnán velký podíl žen), právo se odborově organizovat a bránit kolektivně svá pracovní práva, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, mzdové podmínky, přesčasy, znečišťování a hospodaření s vodou, korupce, používání nebezpečných chemikálií a jejich vypouštění do řek, emise skleníkových plynů.

Pokyny OECD jako nový standard

Nedávným počinem zaměřeným přímo na textilní a obuvnický průmysl jsou pokyny OECD pro odpovědné dodavatelské řetězce v oděvním a obuvnickém sektoru, přijaté v roce 2017. Jejich cílem je napomoci nadnárodním podnikům, aby se aktivně zajímaly, pravidelně hodnotily a cítily spoluodpovědnost za obchodní činnost svou a svých dodavatelů. V podstatě jde o souhrn doporučení, která obsahují praktické návody, jak provádět náležitou péči, aby činnost podniku neměla negativní vliv na pracovní podmínky, lidská práva a životní prostředí.

Opatření musí být v prvé řadě součástí vnitřních procesů společnosti a její vrcholové vedení se musí zavázat tato opatření aktivně prosazovat. Provádění mnohých kroků lze koordinovat v rámci sektoru ve spolupráci mezi jednotlivými společnostmi, které například mají dodavatele ze stejné lokality. Nápomocným nástrojem je sdílení informací o problematických dodavatelích, jejich odpovědný výběr, důsledné monitorování a kontrola, komunikace a neprodlená náprava v případě nastalé či hrozící škody.

Odpovědné chování, kdy firma prosazuje v rámci svých dodavatelských řetězců pozitivní změny, může přispět ke zlepšení její reputace mezi zákazníky a může i posilovat vztahy s jejími dodavateli. Existuje již řada společností, které jsou na tomto poli aktivní a které ve svých dodavatelských řetězcích prosazují transparentnost a odpovědný management. Mnohé z nich tato opatření nechápou pouze jako prevenci, ale také jako vytváření obchodních příležitostí. Stále častěji totiž těmto otázkám věnují pozornost zákazníci a obchodní partneři a v průzkumech hodnotících jednotlivé společnosti je faktor odpovědného chování vždy považován za důležitý. Projekce odpovědného obchodního jednání do svých dodavatelských řetězců se tak pro firmu stává i výhodou vůči konkurenci a přidanou hodnotou výrobků. Lze očekávat, že tento trend bude nadále pouze posilovat.

Prosazování nových trendů

Definování nejlepší praxe odpovědného chování nemusí být jednoduché a může se lišit v jednotlivých odvětvích, nebo dokonce podnik od podniku. Jedním z možných způsobů je inspirovat se u společností, které již mají ve svých dodavatelských řetězcích propracované mechanismy.

Praktické příklady v Evropě nabízejí německá a nizozemská sdružení pro udržitelný textilní průmysl. Německé Partnership for Sustainable Textiles je partnerstvím složeným ze společností, odborů, nevládních organizací, institucí zabývajících se oborovými standardy a zástupců spolkové vlády. Vzniklo v roce 2014, aby se zlepšily podmínky v dodavatelských řetězcích. Podobné sdružení existuje v Nizozemsku pod názvem Agreement on Sustainable Garment and Textile. Obě sdružení navíc nedávno podepsala dohodu o spolupráci a sdílení informací. Součástí dohody je závazek členů zveřejňovat seznam míst, odkud pocházejí jejich dodavatelé, a sdílet své akční plány a zprávy o pokroku na webových stránkách.

Je také důležité mít na paměti, že ačkoli Směrnice OECD ani pokyny nejsou právně závazné, jejich nedodržení může být vzneseno ve formě stížnosti před Národní kontaktní místo a řešeno jako specifický případ. Stížnost na jednání nadnárodních společností k Národnímu kontaktnímu místu mohou předložit odbory, nevládní organizace nebo místní komunity s cílem dosáhnout tak v rámci nadnárodní společnosti zlepšení v jejím přístupu k odpovědnému obchodnímu jednání v rámci dodavatelských řetězců. Tyto stížnosti jsou proto považovány za výjimečný prostředek posilující odpovědnost podniků v globalizovaném prostředí, a to pomocí vytváření rovných podmínek pro udržitelný obchod a investice.

Zde naleznete pokyny OECD pro odpovědné dodavatelské řetězce v oděvním a obuvnickém sektoru.

Související