Nejvýznamnějším ukazatelem výkonu národního hospodářství je bezesporu hrubý domácí produkt (HDP) vyjadřující hodnotu nově vytvořených výrobků a služeb na daném ekonomickém území za určité období. Ačkoli ukazatel HDP v úzkém slova smyslu nezachycuje nic jiného než výkon ekonomiky, kvůli sklonům ke zjednodušování míváme tendenci používat jej i tam, kde by byly vhodnější jiné ukazatele. Zatímco výkon ekonomiky je prostřednictvím HDP zachycen docela dobře, ke sledování životní úrovně či úrovně bohatství se již příliš nehodí a měly by být použity jiné, vhodnější ukazatele. Koneckonců právě kvůli používání k nevhodným účelům je hrubý domácí produkt častým a nepříliš oprávněným terčem kritiky.

HDP je součástí systému národních účtů, tedy makroekonomického a statistického modelu národního hospodářství. Jedná se o systém komplexní a poměrně podrobný, který zachycuje celou řadu ukazatelů o tvorbě hodnoty, jejím rozdělení a přerozdělení a o bohatství. Nabízí nám tedy mnohem více než jen odhady HDP a bylo by především pro ekonomy promarněnou příležitostí opomíjet další ukazatele.

Dnes se zaměříme na ukazatel národního důchodu, který přímo navazuje na ukazatel HDP. Oba ukazatele vyjadřují hodnotu nově vytvořených výrobků a služeb za určité období. Zatímco domácí produkt je vztažený k ekonomickému území, národní důchod se týká výrobků a služeb vytvořených s pomocí výrobních faktorů (práce a kapitálu) rezidentů. Hrubý národní důchod získáme jako HDP očištěný o saldo prvotních důchodů se zahraničím. Mezi ně patří především vlastnické důchody, jako jsou dividendy, reinvestované zisky a úroky.

Vypočteme-li procentní rozdíl hrubého národního důchodu a hrubého domácího produktu, najdeme Českou republiku na samém chvostu žebříčku zemí EU. Zatímco kolem roku 2000 činil rozdíl v obou ukazatelích méně než dvě procenta, během pěti následujících let vzrostl o čtyři procentní body a od roku 2006 se stabilně pohybuje nad šesti procenty. S hodnotou 6,4 procenta jsme se v roce 2016 v rámci evropské "osmadvacítky" umístili na nelichotivém 4. místě od konce, za velmi specifickým Lucemburskem (32 procent), Irskem (17,4 procenta) a Maltou (8,2 procenta).

Našich 6,4 procenta odpovídalo v roce 2016 nominální hodnotě přesahující 300 mi­liard korun. Téměř 370 miliard korun přitom tvoří saldo vlastnických důchodů, zejména dividend; odtok primárních důchodů je naopak zmírněn neinvestičními dotacemi z EU ­a mzda­mi pracovníků krátkodobě umístěných v zahraničí.

Proč je to tak důležité? Podíváme-li se na celou soustavu tokových nefinančních účtů, zjistíme, že právě hrubý národní důchod je po očištění o zanedbatelné saldo druhotných důchodů zdrojem financování jak konečné spotřeby obyvatelstva i vládních institucí, tak hrubé tvorby fixního kapitálu, tedy investic. A právě zde těch každoročních 300 miliard citelně chybí.

V různých analýzách zaměřených na dopad zahraničních investic se obvykle sleduje, nakolik daná investice přispěje k růstu výkonu národního hospodářství, měřeného růstem HDP, a zprostředkovaně i zaměstnanosti a mezd. Neškodilo by však, kdyby se autoři těchto analýz zabývali též modelováním dopadů na růst hrubého národního důchodu a lépe tak odhadli budoucí příspěvek dané investice ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru