Martin Biben
Karvinské sídliště s optimistickým názvem Nové Město má dvě rozdílné a ostře oddělené tváře. Za kovovou bránu a drátěný, skoro dva metry vysoký plot se do čistých, úhledných vnitrobloků několika domů dostanou jen jejich nájemníci s čipy. Vně, na neuklizených prostranstvích s posprejovanými, oprýskanými domy, zůstávají ostatní obyvatelé sídliště, postaveného v padesátých letech. Velká část z nich jsou Romové. Čtyřiatřicetiletý Jan Daniš, který posledních 12 let pracuje v podniku v nedalekém Bohumíně, je jedním z nich. Ze čtvrti, na jejíž základní kámen poklepal v roce 1946 samotný Klement Gottwald, by nejraději co nejdříve odešel.
"Je to tady hrozné, nepořádek, často hluk, s chutí bychom se přestěhovali jinam," říká otec tří dětí a znechuceně ukazuje například na zbytky rozbitého nábytku ležící pod jedním z oken. "Roky se tady žít dalo, ale pak sem přišli noví lidé ze Slovenska, další z nedaleké ubytovny a vše se změnilo k horšímu."
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
- Jan Daniš je jeden z nejlepších pracovníků podniku, kde je zaměstnán.
- Před lety, jako osmnáctiletý, ale zavinil dopravní nehodu, a vůz, který řídil, neměl povinné ručení.
- Vzniklý dluh kvůli poplatkům stále roste a on ho nemá šanci splatit.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
