U poslední večeře, před dvěma tisíci lety, se Ježíš loučí se svými blízkými, aby mohl vykonat zázrak spásy pro vzdálené. Všimněte si však, že co se Ježíšových zázraků týče, byly to mikrozázraky − radikálně změnily životy jednotlivců, ale netýkaly se lidstva obecně (kromě již zmíněného vykoupení světa). A tak Ježíš léčil malomocné, ale nevyléčil malomocenství, nasytil tisíce hladových, ale neodstranil hlad. To ponechal nám.

Malomocenství se podařilo technicky vymýtit až naší generaci − skrze prozaickou a nenápadnou mravenčí práci vědců, politiků a lidí v poli. Podařil se nám makrozázrak, odškrtnuto. V extrémní chudobě již nežije 44 procent lidí planety (rok 1980), ale méně než deset procent. Podobně staří již nejsou odkázáni na laskavost svých dětí a vnuků; chudí mají sociální síť místo almužen. Naše morálka (alespoň ta, která se týká péče o druhé) se stěhuje z člověka do institucí. Dnešní člověk je spíše vně než uvnitř. Mimochodem Ježíš nikdy neřekl "Boží království je uvnitř tebe", jak se občas tváří popová psychoverze teologie, ale řekl "Boží království je mezi vámi". A mezi námi je spousta věcí, ale zejména jsou to instituce.

Těžko říci, zda jsme jako jedinci morálně lepší, než jsme bývali v minulosti, ale naše instituce jednoznačně jsou. Ještě nikdy se lidstvo nezajímalo o dobro v tak širokém slova smyslu, jak to kdysi hlásal zrovna třeba Ježíš. A ať jsou Organizace spojených národů či Světová banka v dílčích aspektech kritizovatelné, ony a jim podobné instituce jsou dnes praktickými nositeli a stupňovateli dobra nikoliv pro jeden národ, rasu, víru či světonázor, ale pro celé lidstvo.

Globálním cílům udržitelného rozvoje nejde ani tak o ekologickou udržitelnost jako o celkovou udržitelnost morální. Patří sem eliminace chudoby, nemocí, zavádění spravedlnosti, péče o seniory, přístup ke kvalitnímu vzdělání, rovné příležitosti pro muže a ženy a podobně.

K těmto globálním cílům (které byly kdysi snem všech snílků) se dobrovolně hlásí mnoho organizací, státy počínaje přes různé firmy, banky až po jedince, kteří chtějí být u toho, když si svět rovná páteř. Vášnivě a zajímavě o tom mluví po celém světě třeba zpěvák skupiny U2 Bono − aby dostál své přezdívce, která znamená Dobro. Do tohoto dobra se můžete zapojit i vy a vaše firma. 

Foto: Pavlína Saudková

Přitom nejde o bláhové snění nějakého hipíka − ambiciózní cíle se skutečně daří plnit. A Česko si nevede nikterak špatně, alespoň v umístění ve světovém žebříčku. Ročně se daří snižovat počet dětských úmrtí, kterým lze předejít, o čtyři procenta ročně. To je mnohem důležitější, reálnější a lepší číslo než zfetišizované zprávy o růstu HDP, které tak bedlivě sledujeme.

Ježíšova zpráva nebyla jen duchovního charakteru, dvě třetiny jeho učení se zabývají tématy ekonomicko-společenskými. Je proto vhodné, že v centru vyobrazení Poslední večeře je vynikající mladá vědkyně, bioložka, která svým dílem pracuje na všenápravě světa, jak o tom snil i náš Jan Amos Komenský.

Zachránit chudé v Africe bylo kdysi nejen mimo naše ekonomické možnosti, ale i mimo naši péči. Dnes však jsme jako civilizace empatičtější, navíc je etika levná − dá se spočítat na jednotky procent příjmu nás bohatých.

Na světě je stále příliš mnoho dětí, které chodí spát bez večeře − a pro které je večeře poslední v tom podobně strašidelném smyslu jako pro Ježíše. Tento makrozázrak bychom měli během našich životů zvládnout.

Související