Objemy remitencí, tedy peněz, které migranti vydělají a posílají zpátky do země, odkud přišli, dlouhodobě rostou. Kromě samotného nárůstu počtu migrantů, ze 175 milionů v roce 2000 na 258 milionů v současnosti, může být důvodem růstu i přesnější evidence. Obecně je velmi složité získat spolehlivá a porovnatelná data o remitencích.

Prvotním problémem už je samotná identifikace subjektů, které zprostředkovávají přenos posílaných peněz. Kromě "klasických" kanálů, jako jsou komerční banky, subjekty typu Western Union či poštovní pobočky, se objevují i nové kanály (například mobilní aplikace). Předpokládá se, že největší část peněz se posílá přes neoficiální kanály. V dlouhodobém horizontu se jejich podíl pravděpodobně snižuje ve prospěch oficiálních.

V důsledku dostupnějších technologií klesají náklady na mezinárodní převody peněz (roste konkurence na straně poskytovatelů těchto služeb, stoupá informovanost uživatelů atd.). Náklady na převod peněz se ovšem geograficky velmi liší, od tří procent v rámci Evropy po 20 procent pro převody v rámci Afriky (celosvětový průměr je okolo osmi procent z převáděné částky).

U přijímajících států se běžně sleduje podíl remitencí na HDP. Vysoký podíl může být rizikový, neboť ohrožuje ekonomickou nezávislost země. Závislost na těchto penězích také může být prostředníkem pro přenos hospodářských výkyvů ze zahraničí.

Například v důsledku zpomalení ekonomického vývoje v Rusku a oslabení rublu výrazně poklesly přílivy peněz posílaných do zemí bývalého Sovětského svazu po roce 2015. Stejným mechanismem proběhl přenos finanční krize z roku 2008 do rozvojových zemí. Empirické studie ale také ukazují proticyklické chování remitencí v určitých obdobích, díky němuž se zmírňují ekonomické výkyvy v přijímajících zemích.

V dlouhodobém horizontu se ukazuje, že remitence reagují méně citlivě než jiné typy finančních toků na změny ekonomického vývoje či na úrokové míry. Například v důsledku světové finanční krize poklesl v roce 2009 oproti roku 2008 celosvětový HDP o pět  procent, přímé zahraniční investice poklesly o 21 procent, ale remitence naopak vzrostly meziročně o jedno procento. K částečnému poklesu o dvě procenta došlo až v roce 2010, přičemž v dalších letech opět rostly.

Bez ohledu na skutečný makroekonomický charakter mají pozitivní mikroekonomické dopady. Opakovaně se prokazuje, že remitence zvyšují v rozvojových zemích přístup k lepší zdravotní péči, vzdělání a podporují činnost malých podniků.

Související