Byl jedním z těch, kdo v lidském počínání hledají smysl a řád, ale uměl také být až zarputilý a prosazovat svůj názor. Na tom se shodli spolupracovníci Zdeňka Mahlera, který předevčírem zemřel ve věku 89 let. "Zdeněk Mahler byl první česká wikipedie," řekl režisér Zdeněk Tyc, který s Mahlerem koncem 90. let natočil třídílný dokument o T. G. Masarykovi.

"Setkání s ním bylo jako srážka s nákladním vlakem: pokud si vzal slovo, tak si ho pak držel, dokud nevypověděl vše, co si myslel, že je nutno. Byl velmi pracovitý a jakoby trochu smutný, že každý neví tolik, co on. Prostě: národní obrozenec," vzpomíná Tyc. Pro herce a režiséra Jana Kačera zase patřil Mahler k těm, kdo se snaží ve společnosti hledat a pěstovat to krásné, důležité a ušlechtilé navzdory ideologiím či jiným překážkám.

Osobnost Zdeňka Mahlera nechávala málokoho lhostejným. Pro jedny byl výtečným a poutavým vypravěčem, podle kritiků ale ve svých dílech používal občas i směs demagogie a polopravd. Mahler se od 90. let mimo jiné často stavěl proti snahám o revidování tradičního pohledu na české dějiny.

Do povědomí široké veřejnosti se dostal v roce 1994 jako průvodce třídílného pořadu Katedrála o třech dějstvích. Seriál a kniha, ve kterých Mahler podal svůj pohled na historii Chrámu svatého Víta na Pražském hradě, se objevily právě v době, kdy soudy poprvé rozhodovaly o vrácení katedrály církvi. Není divu, že vyvolaly vlnu zájmu, ale i nesouhlasu. Mahler se už nezbavil nálepky člověka zaměřeného proti katolické církvi.

Od začátku 90. let se Mahler ve svých televizních pořadech i knihách stále více zaměřoval na historická témata. Věnoval se životním osudům Alfonse Muchy, Karla Havlíčka Borovského, Antonína Dvořáka či Tomáše Garrigua Masaryka. Od části historiků se Mahlerovi dostávalo výtek, že je příliš emocionální, on však svůj rozmáchlý rétorický styl zdůvodňoval tím, že televiznímu divákovi jde nejen o suchá fakta, ale i o zábavu.

Zdeněk Mahler se narodil 7. prosince 1928 v Batelově na Jihlavsku. Uváděl, že je vzdáleným příbuzným skladatele Gustava Mahlera, po roce 1989 jeho dílo a život propagoval. Podílel se třeba na založení Mahlerovy nadace a rekonstrukci skladatelova rodného domu v Kalištích u Humpolce. Poté, co začátkem 50. let vystudoval češtinu a angličtinu na pražské filozofické fakultě, působil jako redaktor Československého rozhlasu, učil na Filmové fakultě Akademie múzických umění; působil také na ministerstvu školství či jako dramaturg Laterny magiky.

Od začátku 60. let byl Mahler na "volné noze". Psal knihy i scénáře k několika úspěšným filmům − například Svatba jako řemen, Nebeští jezdci či Den sedmý, osmá noc. Na začátku 80. let spolupracoval na scénáři slavného Amadea režiséra Miloše Formana.

Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel Mahler roku 2003 od ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a v roce 2011 cenu Unie českých spisovatelů. V říjnu 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

V roce 2015 vydal knihu vzpomínek … ale nebyla to nuda. "Ptáte-li se mě na životní krédo, tak jich je určitě víc. Sotva bych to redukoval jen na jediné, ale přece jenom: kdysi jsem zformuloval větu, že jsme se narodili blbě, ale nebyla to nuda. A z druhé části té věty jsem udělal titul knížky. Takže − pořád jsme se snažili vznášet nad tím marasmem a neodejít příliš potřísněni," řekl Mahler při křtu.

Související