Když před týdnem vláda v demisi přišla s novelou zákona o zrušení Fondu národního majetku (FNM), vyvolalo to u pamětníků překvapení. Copak fond nechtěla jako přežitek zlikvidovat už Špidlova vláda a nezrušil jej nakonec parlament na přelomu Grossovy a Paroubkovy éry, tedy už před dlouhými třinácti lety? Co vlastně z fondu, přes který prošel během let privatizací majetek za stamiliardy, zbylo?

Odpověď zní: Vlastně nic moc. V podstatě jen účet, na němž je v tuto chvíli podle premiéra Andreje Babiše 21 miliard korun. Jenže je tu ještě strana závazků. Zdroje fondu měly být využity na sanaci ekologických škod. S tím se počítalo, už když fond, v podstatě privatizační agentura státu, před 27 lety vznikal.

Řada ekologických průšvihů zděděných z předlistopadové éry přitom stále není zlikvidována. Příkladem takové ekologické noční můry s hodně prošlou zárukou jsou ostravské ropné laguny, které se stále odtěžují a své okolí při tom obtěžují zápachem a škodlivými emisemi. Sanace bude ještě drahá, ovšem náklady bude muset hradit přímo státní rozpočet. Poslední fiskální "polštář" z transformační éry se totiž po schválení novely stane minulostí.

Je paradoxní a současně symbolické, že poslední miliardy utržené za prodej a z výnosů státního majetku padnou "na zvýšení základní výměry důchodů". Tedy na krátkodobé záplatování důchodového systému, které vládě přinese politické body, ale dlouhodobě bude zátěží. Důchodovou reformu podpořenou zdroji z privatizace Česko vzdalo.

Rychlost jako hlavní ctnost

Faktem je, že privatizace se v Česku neprováděla s cílem získat co nejvíc peněz. Prioritou byla v podání vítězné koncepce, zosobňované Václavem Klausem, rychlost. Nevysloveným cílem byl krátkodobý politický zisk (případ kuponové privatizace). Klaus se ale netajil tím, že žádoucí je také "stimulace" vzniku vrstvy českých kapitalistů ("česká cesta"). Na rozdíl od západních privatizací nemělo být smyslem ani rychlé zvýšení produktivity. To už měl zajistit nový vlastník.

Výjimkou byla malá privatizace, při níž se v Česku prodalo přes 22 tisíc provozoven za více než 30 miliard, což na začátku 90. let nebyla malá částka. Velmi specifickým případem byl i prodej první dávky velkých podniků zahraničním partnerům, který se stihl ještě před volbami v roce 1992. Po nich politické scéně dominovala ODS, tedy Klaus, a v privatizaci "česká cesta".

Do Fondu národního majetku přišly první peníze už v roce 1991. Šlo o 20 milionů dolarů (tehdy 630 milionů korun) za prodej Rakony koncernu Procter & Gamble. Už tehdy ale fond dostal za úkol pomoci oddlužit vybrané podniky. Hned v prvním roce existence na sebe převzal úvěry za 22 miliard korun. Musel se zadlužit a obligace roky splácel.

Související

Špatných úvěrů bylo ale moc, a navíc kvůli systému "bankovního socialismu" stále přibývaly. Končily v protějšku FNM − Konsolidační bance Praha (založené též v roce 1991), později změněné na Českou konsolidační agenturu. Tyto instituce by se daly překřtít na "fond národního dluhu". Což je stále vlídnější označení než dobové přezdívky jako "bankovní žumpa" či "transformační stoka".

Konsolidační banka likvidovala řadu závazků, za které podniky objektivně nemohly. Příkladem mohou být nedobytné zahraniční pohledávky nebo tzv. úvěry na trvale se obracející zásoby, které vznikly tím, že před rokem 1989 stát podnikům v podstatě zabavil provozní kapitál (tím si vylepšil výsledek rozpočtu) a nahradil jej půjčkami. Jejich úročení v 90. letech prudce vzrostlo a táhlo podniky ke dnu.

Mnohem větší balík ale na sebe "transformační stoka" vzala při očišťování bank před prodejem zahraničním vlastníkům, hlavně však po pádu IPB. To už šlo v součtu o stamiliardy. Nesmazatelnou skvrnou pak zůstává způsob vymáhání pohledávek. Nebylo výjimkou, že si za zlomek dlužné částky pohledávku přes prostředníka odkoupili ti samí podnikatelé, kteří si u bank půjčili. Výsledkem byli na přelomu tisíciletí oddlužení velkokapitalisté (příkladem může být známý Antonín Charouz) a přeplněná "transformační stoka".

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Fond národního majetku už je roky ve stavu klinické smrti.
  • Že si z něj zbylé peníze vláda vezme na důchody, je příznačné.
  • Jako kasička sloužil fond vlastně od svého založení.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru