Přehřátý trh práce dodává lidem odvahu. Ukazuje se, že se zaměstnanci nebojí využívat stávající ideální podmínky ke změně práce. Jak je patrné z nedávného průzkumu společnosti LMC, jen 14 procent zaměstnanců by v žádném případě nezměnilo svoji práci, ostatní změnu zvažují a 12 procent pracovníků jinou profesní příležitost usilovně hledá. Podle agentury Grafton Recruitment lidé mají dokonce největší chuť měnit práci za posledních pět let.

Podle Tomáše Ervína Dombrovského z LMC jsou lidé v práci nejvíce spokojení v prvních dvou až třech letech, kolem pátého roku obvykle přichází pocit rutiny. Na trhu se ale najdou i tací, kteří pracují v jedné firmě 15 i téměř 30 let.

Uklízeč vozíků a tašek dělá vedoucího oddělení

Jedním z korporátních matadorů je například manažer Pavel Brodil, který byl u toho, když v roce 1991 švédský nábytkářský gigant Ikea vstupoval na tuzemský trh. "Když jsem do firmy přicházel, moc jsem o ní nevěděl. Znal jsem z inzerátu jen modrožluté logo," vzpomíná manažer, který na začátku 90. let nastoupil na pozici uklízeče vozíků a tašek. "Dostal jsem dvojnásobný plat, než jaký jsem pobíral ve výzkumném ústavu, kde jsem pracoval předtím. Tehdy jsem byl čerstvě ženatý a plat pro mě byl nejdůležitější," vypráví Brodil a dodává, že časem se důvody, proč ve firmě setrvává, měnily.

V euforických 90. letech v Ikee panovala netradiční atmosféra. "Všichni byli zapálení týmoví hráči. Byla to doba absolutní euforie, lidé byli zvláštně 'free'. Vnímali jsme se jako pionýři a průkopníci, kteří na trhu hledají vlastní cesty," usmívá se manažer a dodává, že zpočátku každý den přemýšlel, jak něco vylepšit. Po několika měsících povýšil na pracovníka v oddělení služeb zákazníkům a po roce už byl zástupcem vedoucího oddělení.

Jak Češi mění práci

Prošel spoustou pozic, pracoval na rozličných projektech a od loňska je šéfem centra služeb zákazníkům pro celé Česko. Množství kariérních výzev je podle něj jedním z hlavních důvodů, proč ve společnosti stále setrvává. "V současnosti jsem vůči firmě více kritický, všechno není růžové. Ikea má ale stále unikátní kulturu a ta je pro mě hlavní," přibližuje Brodil, který se mockrát rozhodoval, zda z firmy kvůli některým svým kolegům odejít. Nakonec jej ale vždy "udržela" nová pracovní výzva.

Recepční se vypracovala až na šéfku HR tří hotelů

I Silvii Mišániovou drží v jejím zaměstnání především kariérní možnosti. V hotelové síti Marriott pracuje 17 let. První polovinu této doby strávila na recepci, odkud se vypracovala až na šéfku HR oddělení hotelů v Praze, Brně a Plzni. "Přihlásila jsem se na pohovor v 18 letech, a to na základě inzerátu ve Zlatých stránkách," vzpomíná s úsměvem manažerka. Podle Jána Debnára z personálněporadenské společnosti Aon jsou pro udržení pracovníků stěžejní také jejich přímí nadřízení a týmoví lídři. "Zaměstnanci kromě zábavné či naplňující práce oceňují také férovost a spravedlivou odměnu," říká Debnár.

Kamkoliv, jen ne do korporace

Naopak programátor Václav Pech za 15 let v technologické firmě JetBrains mnoho pozic nevyzkoušel. Do společnosti přišel v době, kdy kromě zakladatele měla jen 20 zaměstnanců v Praze a v Rusku. "Předtím jsem pracoval v malé konzultantské firmě v zahraničí, a díky tomu jsem nahlédl i do fungování velkých společností. Po příchodu do Česka mi proto bylo jasné, že chci do malé firmy," říká Pech a dodává, že od korporací jej odrazovaly především rozsáhlé open space prostory a byrokracie. Na pohovor přišel programátor formálně oblečený v trojdílném obleku, majitel firmy jej ale uvítal v džínách, kostkované košili a pantoflích. Na svůj první den v nové práci pak už svůj "dress code" přizpůsobil.

Hlavním důvodem, proč ve firmě zůstal dlouhou dobu, je to, že měl příležitost svobodně se pohybovat mezi různými projekty a týmy. Například více než tři roky cestoval po světě a představoval na zahraničních konferencích produkty. "Pro mě jsou v práci důležité hlavně smysluplné projekty a kolegové, se kterými mě baví pracovat," říká. Z JetBrains se časem stala společnost s 800 zaměstnanci po celém světě, v Praze ale pracuje jen 50 z nich. Firma si podle Pecha udržuje ducha malé firmy, protože o hodně věcech rozhodují sami zaměstnanci.

Po 10 letech ve Skypu do malé firmy

Šéf vývojářů ve Storyous Radek Domín pracoval v tuzemské pobočce Skypu 10 let. Nejprve ho korporace lákala, po letech se ale rozhodl zamířit do menší technologické firmy Storyous, kde dělá šéfa vývoje. "Je to úplně jiný svět, mám výrazně větší rozsah zodpovědnosti. Firma funguje daleko rychleji, neomezují nás pravidla globálního trhu," říká Domín. Z korporace do menší firmy jej táhla chuť mít větší kontrolu nad vyvíjenými produkty a kontakt s uživateli. "Malé firmy si mohou dovolit být zdravě drzé, v menší firmě je více mladých lidí, kteří jsou draví a plní ideálů. Nebojí se a mají často neotřelé nápady. Méně často zde slyším, že něco nepůjde."

Od toalet do manažerského křesla

Korporátním matadorem je také HR manažer McDonald's Rastislav Tesár, který do společnosti přišel v roce 2001. Zpočátku jej v restauraci držel hlavně dobrý tým. "Prvních pár směn jsem u záchodů vybíral pětikoruny. Rodiče z toho příliš radost neměli, investovali do mého vysokoškolského vzdělání, a ani já jsem z toho tehdy neměl dobrý pocit, to se ale brzo změnilo" říká Tesár. Postupně se přes práci v kuchyni a na pokladnách vypracoval na crew trenéra a školil nově přijaté lidi.

Dosáhl na pozici vedoucího restaurace, nicméně vždy jej to táhlo do tréninkového oddělení, které pro zaměstnance připravovalo vzdělávací kurzy. "Každé čtyři roky jsem dělal něco jiného, mojí motivací bylo dostat se do tréninků, kam jsem se časem vypracoval. Kariérnímu růstu jsem ale musel jít naproti" vysvětluje Tesár. "Je jedno, zda lidé pracují v malé, nebo velké firmě, důležité ke spokojenosti je měnit věci okolo sebe nebo se alespoň přičinit o změnu. Takovou vůli podle mě moc mladých lidí nemá," dodává manažer.

Spokojená korporátní manažerka

Také manažerce Tatianě Němcové z Japan Tobacco International korporace vyhovuje. "Procesy mi nejdou proti srsti, necítím se jimi svázaná. Mám ráda řád a jistotu. Schvalovací procesy zaručují, že je vše v pořádku," říká Němcová, která ve firmě pracuje od poloviny 90. let. "Po revoluci jsem chtěla do mezinárodní firmy a bylo mi jedno do jaké. Ve společnosti tehdy pracovalo asi 20 lidí, kteří obhlíželi trh a uvedli na něj jen několik produktů," přibližuje a dodává, že někteří kolegové z tehdejšího týmu ve firmě stále jsou. Němcová za více než 20 let vystřídala několik pozic, dnes se věnuje zákaznickým průzkumům. "Moje práce mě vždycky hodně bavila. Mám hodně důvodů, proč tu zůstávat," dodává manažerka. 

Jak Češi mění práci