Julie HrstkováPojem lobbista v Česku vyvolává představu člověka, který "pase" své politiky, ať už na regionální, nebo parlamentní úrovni. Se slovem lobbing jsou nejčastěji spojovány tučné obálky. A upřímně, některé "odborné" návrhy poslanců k zákonům, o kterých viditelně nic nevědí, toto podezření podporují.
Jak funguje lobbing v praxi, jsme mohli názorně sledovat například v roce 2010. Tehdy prezident Václav Klaus vetoval zvýšení biosložky v benzinu a naftě. Předsedkyně sněmovny poté potvrdila, že veto novely zákona o ovzduší už nejde zvrátit, protože do voleb se už poslanci nesejdou. Jenže pak se ukázalo, že sněmovna se sejít přece jen může, a k přehlasování prezidenta skutečně došlo − den před volbami. O pět let později, v roce 2015, pak Andrej Babiš dokonce tvrdil, že po něm v roce 2010 kvůli programu biopaliv chtěla jedna politická strana úplatek milion eur.
Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru
