Ještě máme šanci se na dopad automatizace a robotů připravit, říká vedoucí partnerka PwC pro východní Evropu

Mezinárodní poradenská firma PwC odhaduje, že ve střední Evropě ohrozí nástup automatizace a robotů v následujících dvou dekádách až 40 procent pracovních pozic. Ze studie PwC nazvané "Skutečně nás roboti připraví o práci?" vyplývá, že jen v České republice tato technologická změna postupně ohrozí až dva miliony pracovních míst.

Řídící partnerka PwC pro střední a východní Evropu Olga Grygier-Siddonsová tvrdí, že dopad automatizace zatím vyvažuje hospodářský růst a nedostatek pracovníků. Středoevropané ale musí udělat víc pro to, aby s příchodem robotů a umělé inteligence byli v pozici těch, které změny neohrozí. "Pojďme využít ten čas, kdy se nám opravdu dobře daří − kdy máme fantastický hospodářský růst ve všech našich středoevropských zemích a nízkou nezaměstnanost −, k tomu, že se připravíme na nadcházející vlnu změn," říká Grygier-Siddonsová v exkluzivním rozhovoru pro HN.

HN: Jaká je dosavadní zkušenost s dopadem automatizace a robotizace na pracovní místa v zemích, které jsou v této oblasti nejdál, např. Německo či Jižní Korea?

Problém je, že si stále ještě neumíme plně představit veškeré možnosti automatizace v kombinaci s umělou inteligencí. Minulý rok, když jsem byla v Davosu, bylo obrovské téma dopadu technologií na pracovní místa. Ale když se podíváte na posledních 12 měsíců, tak vzhledem k současné fázi hospodářského cyklu technologie zatím lidi nenahrazuje takovým tempem, jak se někteří obávali. Zejména v naší části světa, ve střední Evropě, vidíme stále nedostatek talentované pracovní síly. Na trhu vlastně vládne optimismus, že nám technologie mohou i pomoci.

HN: Nedostatek pracovních sil je v České republice, na Slovensku, v Polsku. Je to tedy širší problém?

Vidím to naprosto všude, kam přijedu. Firmy nehledají jen lidi, kteří umí programovat a rozumí IT. Hledají také lidi, kteří umí vést týmy, kteří umí řešit problémy, mají dobré komunikační schopnosti, jsou kreativní a inovativní. Firmy si začínají uvědomovat, že k tomu, aby při transformaci uspěly, potřebují lidi, kteří umí technologie využít ve svůj prospěch. Technologie totiž neexistuje v nějakém paralelním světě. Je to zajímavé, ale zaměstnavatelé vlastně také hledají lidi s emoční inteligencí. V lednu jsme zveřejnili náš nejnovější globální CEO Survey (průzkum PwC mezi stovkami generálních ředitelů napříč sektory a zeměmi − pozn. red.). Tento rok je to v našem regionu poprvé, kdy šéfové firem uvádějí jako svoji obavu číslo jedna, zda budou schopni získat talentované lidi. A říkají, že způsobem, jak tento problém překonat, je udělat změny ve firemní kultuře − udělat prostředí modernější, pružnější, zajímavější pro mladší generace. Korporátní kultura se stává novou mantrou. Korporátní kultura je o smyslu toho, co děláme, dává mladým talentovaným lidem pocit, že do té firmy patří a že její byznys má pozitivní dopad na okolí.

HN: Takže v předchozích dotazováních byl výsledek jiný?

Ano. Obava číslo jedna bývala nadměrná regulace, výkyvy měnových kurzů, nejistota ohledně hospodářského růstu… Byznysové obavy. To se teď velice změnilo. Navíc je obava o dostatek talentů v našem regionu silnější než jinde.

HN: Jak si to vysvětlujete?

Dosud tady vždy byla postačující nabídka talentovaných lidí a dobří zaměstnavatelé si mohli vybírat. Teď tu máme demografické změny, méně absolventů. A mladí lidé cítí, že si mohou vybrat, dokonce se mohou rozhodovat, zda chtějí pracovat pro domácí firmu, nebo pro mezinárodní. Například mnoho velkých technologických firem zde otevřelo inovační centra.

SEBEROU NÁM ROBOTI PRÁCI?

HN: Zmínila jste optimismus, co se týče dosavadních ztrát pracovních míst. Ale ekonomický boom nepotrvá věčně. Která pracovní místa budou v našem regionu nejvíce ohrožena?

Můj optimismus spočívá v tom, že máme čas se připravit. V PwC jsme se na tuto problematiku podívali a dospěli jsme k závěru, že proces proběhne ve třech vlnách. První vlna se uskuteční do poloviny 20. let a už teď nastupuje. Zde budou nejvíce ohrožena pracovní místa, která mají co dělat s jednoduchou analýzou dat ve finančních a pojišťovacích firmách, v obchodu. Půjde o různé audity, účetnictví, daňové poradenství, analýzy rizik. Ale může se to dotknout třeba i zdravotnictví. Dám příklad: testy krve. Ty teď dělají lidé, v budoucnosti to bude čistě datová analýza.

HN: A druhá a třetí vlna?

Druhá přijde spíše ke konci 20. let. Technologie a automatizace nahradí opakované úkony. Tento region je dobrý v outsourcování − mnoho mezinárodních firem si zde nechává zpracovávat administrativu, například finanční, účetní nebo mzdovou. Část této práce bude možné přenechat automatizaci, umělé inteligenci. V tom je pro náš region nejen hrozba, ale i příležitost: aby tyto procesy šlo automatizovat, musíte jim rozumět. Máme lidi, kteří jim rozumí, a zároveň máme talentované IT specialisty. Takže buď se budeme na robotizaci podílet, nebo práci na ní přenecháme někomu jinému.

Třetí vlna bude pak souviset s plným nasazením umělé inteligence a s propojením automatizace s daty bez lidské interakce. To se bavíme o polovině třicátých let.

HN: Takže se tyto změny dotknou hlavně střední třídy, spíše než dělníků v továrnách?

Ve výrobě už dávno vidíme roboty a plně automatizované procesy a trend bude pokračovat. Fenomén, který uvidíme více a více, bude, že firmy už nebudou tolik umísťovat výrobu do zemí s nízkými náklady na práci. Budou ji umísťovat blízko svých zákazníků. A bohatí zákazníci jsou v Severní Americe a západní Evropě. Máme trochu štěstí v tom, že jsme relativně blízko západoevropským trhům a jako Středoevropané také bohatneme.

HN: Ekonomiky Česka a Slovenska jsou velmi závislé na automobilovém průmyslu. Ten se ale může zmenšit kvůli autonomním autům a sdílení. Máme se toho také bát?

Podle nás se bude dopad fenoménu samořiditelných aut týkat třetí vlny, protože tato změna bude chvíli trvat. V Evropské unii budeme potřebovat novou regulaci a zákony a na těch se Evropa nedohodne rychle. Bude to složitější než v Severní Americe. Ale trend je jasný a musíme být připraveni. Řekla bych, že v Evropě neděláme dost pro to, abychom se na tyto změny připravili − v oblasti vzdělávání, přípravy mladých lidí, firem a celé infrastruktury.

HN: Co by se mělo změnit ve vzdělávacím systému?

Prostě už nebude stačit model, že se lidé učí jen od šestého roku do dvaceti třiceti. Je třeba, aby se zaměření škol posunulo od výuky obsahu, od učení věcí k poznání společného řešení problémů, jak více pracovat v týmech, jak komunikovat. Některé reformy už vidíme, ale jsou pomalé. Naše školy a univerzity jsou celkem izolované, nemáme dost výměnných programů, akademický svět nespolupracuje s firmami, s průmyslem, se start-upy. Školy se nezabývají tím, jak obchodně zhodnotit inovace. Není to jen problém univerzit nebo základních škol, změna musí jít napříč celým systémem. Ve firemním vzdělávání je rovněž nutná úplná změna přístupu. Musí být k dispozici více školení, rekvalifikačních kurzů, odborných kurzů, kam by mohli chodit lidé ve třiceti, čtyřiceti i v padesáti.

HN: V České republice také chybí systematická podpora státu datové infrastruktuře…

Tak jako v době průmyslové revoluce, kdy fyzická infrastruktura − silnice, mosty a železnice − byla nesmírně důležitá, aby se zboží dalo přepravovat. A teď − navíc k tomu všemu − také potřebujeme optické datové sítě. Potřebujeme je k rozvoji existujících byznysů, ale také k rozvoji inovací a start-upů. A pak je tu i taková ta sociální infrastruktura: mladé firmy a start-upy potřebují podporu komunit, nejen podporu ve smyslu jednoduché regulace a minima byrokracie. Potřebují podporu ve financování a možnost propojení s velkým byznysem. Moje obava je, že pokud mladé firmy v naší části světa tuto podporu nenajdou, budou frustrované a půjdou tam, kde podpora je, třeba do Silicon Valley nebo v budoucnosti třeba do Číny.

HN: Co tedy svým klientům radíte? Jak se mají na technologické změny lépe připravit?

Radím jim, aby se obklopili chytrými lidmi. A k tomu musí vytvořit to správné prostředí, správnou kulturu, aby si takoví lidé vytvořili k firmě loajalitu a pocit sounáležitosti. To, co rozhodne, bude talent. Slyším ale od našich klientů v regionu, že napětí na pracovním trhu a posilování lokálních měn je už nutí, aby byli inovativní a odvážnější. Vědí, že se věci už nedají dělat postaru a nezbývá nic jiného, než být mnohem otevřenější novým věcem a riziku. To by mohla být naše příležitost. To, v čem mají místní firmy náskok před firmami z rozvinutých trhů, je, že naši manažeři a lídři mají zkušenosti s mnohem radikálnějšími změnami − s hyperinflací, kurzovými výkyvy, s potřebou rychle vyškolit nezkušené zaměstnance a podobně. Nikdy neměli klid na to, aby usnuli na vavřínech. Mají vlastně se změnami úžasnou zkušenost. I to mi dodává určitý optimismus.

HN: A co byste poradila třeba svým dětem? Jak by se měly připravit na nejistotu budoucího pracovního trhu?

Radila bych jim, aby byly buď nejlepšími programátory na světě, nebo aby dělaly věci, které se do programů převést nedají. Věřím ve věci a dovednosti, které jsou o kreativitě, o interakci mezi lidmi. Toho bude nejvíc potřeba v budoucnosti. Takže moje děti například studují literaturu, hudbu a jazyky.