Roboti sami o sobě nepředstavují v takzvané čtvrté průmyslové revoluci označované termínem Průmysl 4.0 žádný zásadní zlom. Tak, jak jsou dnes ve výrobě využíváni, je totiž známe už přes 30 let, říká ředitel společnosti DEL Jiří Kabelka. Na základě zkušeností z podniku, který pro české i zahraniční firmy provádí automatizaci výrobních linek a navrhuje řešení výrobních procesů, se Kabelka domnívá, že budoucnost výroby spočívá ve větší schopnosti reagovat na individuální požadavky zákazníků. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je využití takzvaných velkých dat či "digitálních dvojčat" − virtuálních modelů výrobních linek a strojů.

HN: Jak vnímáte pojem Průmysl 4.0? Je to opravdu revoluce ve výrobě, nebo jde spíše o prázdné marketingové heslo?

Žádná revoluce to není. Ten proces je kontinuální a souvisí s rozvojem výpočetní techniky, který se nastartoval už v polovině 80. let. Dnes oblíbený pojem Průmysl 4.0 je výsledkem všeobecné podpory tohoto trendu. Vznikl zhruba před pěti lety v Německu, kde téma zavádění vyspělých technologií do výroby dostalo absolutní podporu ze strany vládních činitelů i lídrů velkých průmyslových podniků.

HN: Kde vidíte hlavní rozdíl mezi průmyslem zhruba před 20 lety, kdy už počítače do výroby zasahovaly, a dnešním Průmyslem 4.0?

Dnes jsme schopni se bavit o internetu věcí a o velkých datech. Navíc umíme ta data zpracovat a udělat nad nimi algoritmy, jež nabízí další využití. V případě optimalizace procesů můžeme jít až do úrovně umělé inteligence, která mezi nás postupně vstupuje. Příkladem z jiného prostředí jsou samořiditelné vozy.

Průmysl 4.0 z Vysočiny

Firma DEL vznikla v roce 1995 oddělením části strojírenské společnosti Žďas. Podnik s více než 300 zaměstnanci nyní vlastní pět lidí – největší podíl má Jiří Kabelka (na snímku), který firmu zároveň řídí. Za loňský fiskální rok, který skončil v září, firma utržila 667 milionů korun a dosáhla zisku přes 40 milionů korun.


HN: Jak se dají ve výrobě využít velká data?

Jde například o čidla pro sledování vibrací v některých částech výrobní linky. Pokud včas zjistíte, že se děje něco nestandardního, můžete předejít havárii. Vyhnete se tak finančním ztrátám a penalizaci ze strany zákazníka.

HN: Pojem Průmysl 4.0 se často spojuje s roboty. Jakou roli z vašeho pohledu hrají?

Robot jako kus, jako stroj v podstatě žádnou. Je zajímavý až jako součást celého řešení. Samozřejmě jde o významnou pomoc u monotónní, rutinní či těžké práce, ale v té pozici, jak robota známe dnes, je už přes 30 let. Co je dnes nové, je ta další fáze. Robot je nyní čím dál častěji zapojen do celé soustavy sdílení dat. Jeho úkolem je reagovat na pokyny informačního systému a na změnu výroby tak, aby byl součástí flexibilní linky. Firma pak dokáže lépe reagovat na aktuální či individuální požadavky zákazníka, které by při standardní sériové výrobě byly velmi nákladné a vyžadovaly by složitou přestavbu zařízení. Ale není to jen o robotech, my sázíme také na virtualizaci.

HN: V čem přesně virtualizace ve výrobě spočívá?

Každý proces se odehrává nad nějakým zařízením, linkou, pracovištěm. Abychom mohli být flexibilní, využíváme moderní softwarové prostředky, které nám umožňují modelovat zařízení či linku do takzvaného digitálního dvojčete. Jde vlastně o 3D virtuální model daného stroje či linky, která se chová přesně jako skutečné zařízení. Ve 3D si nejprve připravíme celou scénu a doplníme ji o roboty, čidla, motory a další součásti. Pak přidáme programovatelný řídicí systém, opět virtualizovaný, a odzkoušíme, jestli to funguje. Místo toho, abych v případě potřeby složitě předělával skutečnou linku, mohu to udělat v počítači. Dnes takto na stole odehrajeme 70 až 75 procent změn a na práce přímo na místě tak zbývá pouhá čtvrtina.

HN: S prostupováním technologií do výroby se často pojí obavy, že zejména lidé, kteří zastávají rutinní, monotónní a těžkou práci, budou nahrazeni stroji. Jak se na tyto obavy díváte?

To, co se teď v průmyslu děje, bude mít určitě dopady na strukturu zaměstnanosti. Nikdo dnes nedovede nastínit, co přesně se stane. Ale v každém případě už je tady doba, kdy budeme ve školství muset zareagovat na to, že praxe potřebuje lidi pro jiný charakter práce. Bude tady například více operátorů − lidí, kteří budou výrobní linky dozorovat. Když ale mluvíme o lidech, kteří se bojí o tu těžkou a rutinní práci, tak je třeba říci, že český zaměstnanec už ji dnes stejně dělat nechce. Pokud nepochopíme, že teď je šance naši situaci změnit, tak nám ten vlak opět o kousek ujede. Přidanou hodnotu budou dělat někde jinde. Přitom ten, kdo přijde s inovativním výrobkem a je v blízkém kontaktu se zákazníkem, si na trhu může diktovat.

HN: Mluvil jste o školství. Co dalšího by se mělo změnit?

Chce se mi říci méně snít a více pracovat. Je to i o odvaze manažerů, podpoře státu a sociálních dopadech. Pojem Průmysl 4.0. může být marketingové heslo, ale důležitý je ten obsah. A tím je tvrdá realita. Když zachytíme ten postup a připojíme se do inovací, které generuje, můžeme se výrazně přiblížit našim zákazníkům a partnerům.

HN: Co by mohl pro podporu Průmyslu 4.0 udělat stát?

Vezměte si například rychlý internet. Mluví se tu o něm už dlouho a vlády pro jeho rozvoj neudělaly vůbec nic. Pořád nám někde visí 14 miliard evropských peněz na to, abychom si v této klíčové věci udělali pořádek. A my ty peníze nejsme schopni využít. Druhá věc je restrukturalizace vzdělání. Je třeba vrátit se k přírodním vědám, pokusit se do té mladé generace dostat co nejvíce informací o matematice či fyzice, protože to je základ. Teprve potom jim můžeme dát do rukou tablety a počítače a učit je programovat. Kromě toho všeho je třeba se bavit také o legislativě. V tom by měla zafungovat EU jako celek a vytvářet legislativní rámce, které budou platit pro celou Evropu.

HN: Firmy ale nemohou jen čekat, s čím přijde stát. Co by měly udělat ony?

Měly by svým zákazníkům vysvětlovat, kam celý průmysl směřuje. Například my jsme spoluzakladatelem Národního centra pro Průmysl 4.0. Zejména malým a středním firmám je tam k dispozici zařízení a vybavení tak, aby si mohly ozkoušet principy Průmyslu 4.0. Aby se toho nebály a pochopily, že jim Průmysl 4.0. pomůže. Kromě toho by měly určitě zapojit svoje odborné kapacity do spolupráce se školstvím. Nemůžeme jen říkat školám, co mají dělat. Musíme jim nabídnout naše zkušenosti a naše odborníky tak, aby praktická a akademická sféra nezůstaly odtrženy.

HN: Jaké dopady může mít podle vás Průmysl 4.0 na celou českou ekonomiku?

V rámci celé EU máme jeden z nejvyšších podílů průmyslové výroby na HDP. Myslím si, že se s Průmyslem 4.0 ten poměr trochu změní. Výrobu si samozřejmě udržíme, ale řada lidí uvolněných z průmyslové výroby přejde do služeb. Špičkový vývojář bude dál vyvíjet špičkové věci. Ale člověk, který stál dříve někde u pásu, bude nově zaměstnaný třeba v nějakém relaxačním centru, aby připravil dobré podmínky pro toho vývojáře.

HN: Velkým tématem je kybernetická bezpečnost. Nemáte obavy, že by výrobní linky mohli odstavit hackeři?

To je velké riziko. Zabezpečení stále není na takové úrovni, abychom tomu mohli předejít. Dříve měl zákazník svou linku izolovanou. Měl tam sice svoji automatizaci a měl vlastní řídicí systém, ale nebyl propojený přes internet ven. Dnes je situace jiná. Mnohdy sami zákazníkům říkáme, aby se chovali obezřetněji.

jarvis_5a84804f498e553064caf4af.jpeg
Automatizace výroby se testuje nejprve na 3D modelech.
Foto: Archiv DEL
jarvis_5a84804f498e553064caf4b3.jpeg
Náročnou či rutinní práci zastanou roboti.
Foto: Archiv DEL
Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru