Naše země má za sebou volební víkend, který skončil znovuzvolením Miloše Zemana. V této chvíli je důležité, aby se mediokracií rozdělená společnost znovu spojila, aby se zlepšila nálada občanů. Také je nutné v následujících pěti letech vysvětlit nepravdy související s výkonem prezidentského mandátu, kterých byl mediální prostor přesycen. V rámci diskusí bylo frekventovaně zmiňováno, že funkce prezidenta je čistě reprezentativní, že na samotnou hospodářskou politiku nemá zásadní vliv, že jeho úloha spočívá v kladení věnců a jmenování profesorů. Není to pravda.

Základní hospodářské politiky státu dělíme na měnovou a fiskální. Za fiskální politiku je zodpovědná vláda, za měnovou politiku v českém prostředí ČNB. Členy bankovní rady, včetně jejího guvernéra, jmenuje jen a jen prezident republiky. Toto jmenování je plně v kompetenci budoucího prezidenta. Pozice prezidenta je v měnové politice zdůrazněna i samotnou autonomií rozhodovacího procesu prezidenta, kdy na rozdíl od vlády, která musí následně získat pro svůj program většinu hlasů při projednávání v parlamentu, prezident nemusí diskutovat své rozhodnutí o jmenování členů bankovní rady s nikým.

Bankovní rada má sedm členů, kteří jsou jmenováni na šest let, čili prezident ve svém pětiletém mandátu vymění větší část bankovní rady za osoby, které v době jmenování s vysokou pravděpodobností mají podobný ekonomický názor jako on. Rozhodnutí o devizových intervencích z listopadu 2013 do dubna 2017, kdy ČNB nakoupila devizové rezervy přibližně v objemu 1,3 bilionu korun, bylo rozhodnutím nadpoloviční většiny sedmičlenné rady, která byla vybrána právě prezidentem. Prezident je tedy osobou, která je z velké části zodpovědná za směřování měnové politiky státu.

Stejně tak vliv prezidenta na potenciální přijetí eura není zanedbatelný. Prezident jmenuje předsedu vlády a ministry, kteří mají přímou politickou moc a odpovědnost při rozhodování o případném vstupu do eurozóny. Zároveň guvernér ČNB spolusignuje tuto žádost. Je samozřejmé, že aktivní prezident může výrazným způsobem ovlivnit i názory českých občanů na přijetí této měny.

Dále prezident jmenuje soudce Ústavního soudu, má možnost udělovat milost (ať už agraciace, nebo rehabilitace), podepisuje nebo vrací do Poslanecké sněmovny zákony, jmenuje a povyšuje generály, nemluvě o tom, že na mezinárodní úrovni zastupuje Českou republiku a v případě zahraničních návštěv z prezidentských republik je jeho pozice mimořádně významná. Prezidenta České republiky skutečně nelze považovat jen za někoho, kdo klade věnce. Jeho pozice je i v hospodářské politice státu mimořádně podstatná, nejen reprezentativní.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru