Dva dny po referendu o hlavě státu, které ukázalo, jak hluboce rozdělená je česká společnost, odjel premiér Andrej Babiš do Bruselu, kde má Evropské komisi sdělit své obavy, že přehlasování České republiky by mohlo způsobit její vystoupení z unie. Jde o přerozdělování migrantů, které je natolik zásadní, že opětovné odmítnutí českého názoru (tedy: Nechceme nikoho) by prý mohlo otevřít dveře populistům, kteří usilují o referendum o vystoupení z EU. Připomeňme, že strach z migrantů pomohl ke znovuzvolení Miloše Zemana. Ale také to, že podle zprávy policie za rok 2017 Česko není tranzitní ani cílovou zemí pro migrující cizince, a pokud je tu někdo nelegálně, pak většinou jde o cizince, kteří sem zcela oficiálně přišli za prací z Ukrajiny, Ruska či Vietnamu a propadlo jim vízum. Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci Česko přijalo 12 uprchlíků, třináctý se narodil na jeho území. Což je tedy asi to ohrožení, které vyžaduje mobilizaci.

Hrozba czexitem může v tomto kontextu vypadat jako neadekvátní nátlak na Brusel, který je určen především domácímu publiku. Jenže první Babišova vláda, která nedostala důvěru, do svého programového prohlášení bez odporu zapracovala i návrh obecného referenda − aby získala podporu populistů Tomia Okamury i komunistů. Od obecné myšlenky přímé demokracie k rozhodování o zásadních otázkách směřování země nemusí být tak daleko, jak se zdá. Česko je zemí, která je sice geograficky, geneticky i ekonomicky usazená "na Západě", Evropská unie zde má ale současně nejmenší podporu ze všech unijních zemí. Menší než v Británii, která se stále nedokáže vyrovnat s brexitem a kde všechny nové průzkumy ukazují na rozpolcenou společnost, jež se při každé další otázce na téma odchodu z EU pouze zabetonovává ve svých pozicích.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se