Nikdy na to nezapomenu. Bylo to v roce 2009. Naklonil jsem se k němu a jemně se dotkl jeho ramena: "Pane prezidente, můžu vás vyšetřit?"

Otočil se, usmál se a už jen jeho oči prozrazovaly tu živou duši a moudrost tam někde uvnitř. Bál jsem se ho dotknout. Jeho kůže byla jako z jemného celofánu a jen těžko jsem na jeho fyzické schránce nalézal cokoliv zdravého a dobře fungujícího. Jenže mně to nevadilo. Nejen mně, nikomu v jeho okolí. Moc jsme stáli o to, aby žil. Když tu byl s námi, měli jsme pocit, že jsme o kousek lepší, a v zahraničí, aspoň v tom západním, nás díky jeho jménu trochu respektují. "Yes, I know president Havel…"

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.