Už pár let je panelová výstavba předmětem kritického zkoumání, nyní ale historici zašli opravdu daleko. Výstava nazvaná Bydliště: panelové sídliště, která dnes začíná v pražském Uměleckoprůmyslovém museu a jež shrnuje výsledky pětiletého výzkumu, přirovnává sídliště ke gotickému umění. Jedno období v historii paneláků si prý zaslouží označení krásné − po vzoru krásného slohu.

Rozsáhlé přehlídce, za níž stojí tým historiků architektury, kunsthistoriků, demografů, sociologů a třeba také urbánních antropologů, rozhodně nechybí nadsázka a vynalézavost. Výsledky bádání, které zahrnulo historii více než 70 sídlišť z celé republiky, se jim podařilo proměnit ve srozumitelnou, informacemi nabitou a navíc zábavnou podívanou.

"Hodně lidí si myslí, že paneláky jsou produktem stavební technologie, a že tedy do dějin architektury nepatří. Na tom něco je, ale my jsme se zaměřili na to, kdy se architekturou staly," říká historik umění a architektury Rostislav Švácha, který byl odborným garantem projektu. Právě jemu se teze o "krásných" panelových sídlištích velmi zamlouvá. Taková se podle něj stavěla v 60. letech minulého století.

"Podívejte se, jakou to má abstraktní kompozici, je to trojrozměrný Mondrian," rozplývá se Švácha nad dobovým modelem sídliště Sítná v Kladně, které přirovnává k plátnu slavného modernisty.

Kladenské sídliště v první polovině šedesátých let projektoval Václav Hilský a podle Šváchy se mu i s využitím tehdejších prefabrikátů podařilo vytvořit něco originálního. "Domy nevypadají jako paneláky, měly jiné povrchy. Hilský v boji se stavební výrobou vyboxoval, že se do hmoty přimíchalo drcené sklo. Paneláky pak měly příjemný modrozelený nádech. To se asi nikde jinde nepovedlo," dodává Švácha, který oceňuje také autora návrhu. "Hilský měl za sebou vynikající minulost funkcionalismu a na rozdíl od jiných architektů, kteří se projektování sídlišť vyhýbali, se toho ujal. Cítil se zodpovědný za to, co se staví, i když patřil ke kritikům sídlišť."

Pozdrav ze sídliště

Soubory dobových fotografií sídlišť nebo panelákových interiérů nechali autoři pražské výstavy zvané Bydliště: panelové sídliště spojit do imaginárních obřích pohlednic. Jejich kartonové kopie v poštovní velikosti budou v průběhu výstavy k dostání v obchodu Uměleckoprůmyslového musea.

Výjimečnost Sítné, kterou na výstavě přibližují také dobové fotografie, ale byla dána tím, že se sídliště s velkorysým náměstím mělo stát novým centrem Kladna. Jeho součástí je tedy také hotel, kulturní dům a tehdejší Okresní výbor KSČ, který si vysloužil přezdívku Kokos − komunistický kostel.

Historické reálie i zajímavé detaily se návštěvník výstavy dozvídá v každém z šesti chronologicky řazených oddílů, které odpovídají šesti nově pojmenovaným historickým fázím. Začíná se už výstavbou ze 40. let, autory označenou za "dřevní fázi". Po válce se sice ještě nestavělo z panelů, nýbrž z cihel, bytové domy ale již měly charakter sídlišť. Začaly se využívat prefabrikované prvky a principy funkcionalistického urbanismu.

Druhá, "pionýrská fáze" zahrnuje socialistický realismus v 50. letech, který přinesl první panelové domy s historizujícími fasádami. V expozici je připomínají například dvě sgrafita s budovatelskou tematikou, která jsou kopií prací z pardubického sídliště Dukla. V té době se experimentovalo s technologiemi, které vyústily v první celostátně rozšířené konstrukční systémy.

V takzvané krásné fázi 60. let vznikly architektonicky i urbanisticky nejzdařilejší soubory s širokým spektrem občanské vybavenosti a obytnými kvalitami veřejného prostoru.

Během normalizace v 70. letech byla architektura ve vleku požadavků na kvantitu a finanční úspory, autoři toto období pojmenovali "technokratickou fází".

Poslední fáze sídlišť z 80. a počátku 90. let zase vyrostla z kritiky nelidského prostředí obřích obytných souborů, na výstavě ji reprezentuje oddíl "pozdní krásná a postmodernistická sídliště".

Výstava Bydliště: panelové sídliště zahrnuje i jiné než architektonické pohledy. Je tu zastoupen bytový design i práce umělců, například soubor panoramatických fotografií z výstavby sídliště v Mostě od českého klasika Josefa Sudka, model červené sochy, kterou pro pražské sídliště na Barrandově navrhl Karel Nepraš, a desítky dalších uměleckých prací, jež měly zkrášlovat a často skutečně zdobily česká sídliště.

Nechybí ani reflexe kritiky paneláků, která se začala objevovat téměř současně s prvními sídlišti. "Už v šedesátých letech se kritizovalo, začali s tím sami architekti a v 80. letech se kritika sídlišť stala úplně masovým jevem," říká Rostislav Švácha, podle kterého se však nekritizovalo jen v Česku.

"Zjistili jsme, že označení 'králíkárny' vůbec není český pojem, objevilo se i ve francouzské debatě už na konci 50. let," říká historik, podle kterého se výstavba francouzských sídlišť z 50. a 60. let velmi podobá produkci v tehdejším Československu.

Švácha, který měl kritickou reflexi na starosti, dodává ještě postřeh: "Skoro vždy to říkají lidé, kteří na sídlišti nebydlí."

Výstava v Uměleckoprůmyslovém museu potrvá do 20. května. Její poznatky shrnují dvě obsáhlé knihy Paneláci I. a II.

Přehlídka doplňuje aktuální výstavu jménem Paneland v Moravské galerii v Brně, která se věnuje panelové výstavbě v Československu především v 70. letech a jejím uměleckým reflexím.

Související