Na klubové úrovni ve fotbalu není vyšší meta než vyhrát evropskou Ligu mistrů. Právě k ní se upírá italská brankářská legenda Gianluigi Buffon. Gólman, kterému bude v neděli 40 let, hodlá po sezoně ukončit kariéru. Původně se chtěl loučit na červnovém mistrovství světa, Itálie na něj ale nepostoupila a obrázky plačícího veterána s brankářskými rukavicemi na podzim obletěly celý svět. O to víc se teď fotbalista, už 22 let hrající v evropské špičce, soustřeďuje na trofej, která mu stále uniká.

"Vyhrál úplně vše, je mistrem světa a mnohonásobným šampionem Itálie, jen Liga mistrů mu chybí," poznamenává Vladimír Šmicer, bývalý český reprezentant, který slavnou soutěž ovládl roku 2005 s Liverpoolem. "Buffon je jako Jarda Jágr, také hraje proti devatenáctiletým klukům a drží s nimi krok," přirovnává svého někdejšího soupeře k hokejové hvězdě.

Buffon poprvé hrál finále Ligy mistrů v roce 2003, kdy jeho Juventus podlehl AC Milán. V roce 2015 prohrál s Barcelonou, loni s Realem Madrid. Letos má poslední šanci. Trofej, již měl třikrát na dosah, je pro něj s nadsázkou řečeno podobným cílem jako bílá velryba Moby Dick pro zarputilého pronásledovatele kapitána Achaba v románu Hermana Melvilla.

Do nejslavnějšího italského klubu Buffon přišel v roce 2001 z Parmy, kde hrál od svých sedmnácti. Juventus za něj zaplatil 52 milionů eur, což je částka, kterou přestup žádného brankáře dosud nepřekonal. V mužstvu se Buffon potkal s hvězdami jako Alessandro Del Piero nebo Pavel Nedvěd, obsadil pozici brankářské jedničky a stal se jedním z lídrů mužstva. Za reprezentaci chytal od roku 1997.

Infografika

"Nebyl to typ, který často mluví v kabině. Lídrem byl spíš na hřišti, uměl nás podržet ve zlomových situacích. Dodával týmu klid, to byla vždy jeho největší síla," vzpomíná Zdeněk Grygera, bývalý obránce, který s Buffonem působil v Juventusu.

V roce 2006 Itálie vyhrála mistrovství světa, když ve finále porazila Francii v penaltovém rozstřelu. Buffon šampionát odchytal ve vynikající formě, v sedmi zápasech dostal jen dva góly a kromě titulu mistra světa získal i cenu pro nejlepšího brankáře turnaje.

Ve stejném roce zasáhl Juventus korupční skandál označený italskými médii jako Calciopoli. Kvůli sázení a ovlivňování zápasů fotbalový svaz týmu odebral dva tituly a přeřadil jej do druhé ligy. Vyšetřování zasáhlo i Buffona, vyšel z něj ale čistý. Přes lákavé nabídky odjinud v klubu zůstal, po návratu do nejvyšší soutěže se kolem něj poskládal tým, jenž následně vyhrál šest titulů v řadě.

Náhradníky Buffon do hry pouštěl jen výjimečně. "Gólmani, kteří k nám šli, věděli, že nejdou soupeřit o místo v brance. Bylo jasně dáno, že přes Gigiho cesta nevede. Prostor dostávali v poháru nebo při Buffonově zranění," popisuje Grygera roli brankářů na lavičce.

Na soustředěních nebo při výjezdech na stadiony soupeřů si Buffon hlídal svůj klid. Na pokoji bydlel sám. "Trávil čas stranou od nás, seděl třeba u počítače a hrál hry. Poslouchal také muziku, hlavně italskou, nechodil ale se sluchátky na uších jako hráči dnes," říká Grygera.

Přestože si Buffon držel odstup, k českým spoluhráčům měl blízko. Řadu let byla jeho partnerkou modelka Alena Šeredová, se kterou do Česka jezdil. "Bral nás trochu jinak, víc kamarádsky. Zajímal se třeba, jak si vede Sparta a Slavia nebo jak hraje česká reprezentace," vypráví Grygera, jak se slavný hráč choval k němu a Pavlu Nedvědovi.

Buffonovu snahu udržet se v klidu, vyčistit si hlavu a odrážet stres potvrzuje i Šeredová. Stejně jako typicky italské pouto k rodině a rodnému kraji. "Když měl Gigi volno, jezdili jsme vždy za jeho rodinou do Carrary. To je pěkné město u moře," vzpomíná. "Přátel z mládí tam ale měl málo. Od rodiny odešel už v 11 letech, z dětství mu zůstali jen dva nebo tři kamarádi."

Rodina žila sportem, otec byl vzpěrač, matka atletka, obě sestry hrály volejbal. Strýc reprezentoval v basketbalu a jeden z předků, Lorenzo Buffon, byl též výjimečným fotbalovým brankářem.

K fotbalu Gigi vedl i oba syny, které má se Šeredovou. "Starší byl opravdu nadaný, v sedmi letech šel do Juventusu, dva roky nato ale skončil. Odradil ho velký tlak. Předhazovali mu pořád − ty jsi Buffonův syn, hraješ kvůli tátovi," říká Šeredová o synu Thomasovi, narozeném v roce 2007. Otec ho pojmenoval po svém idolu, kamerunském brankáři Thomasi N'Konovi, kvůli němuž se sám postavil mezi tyče. Až do svých 12 let však Buffon hrával jako záložník.

Právě dovednost hráče z pole odborníci uvádějí jako Buffonovu přednost. Mluví o něm jako o prototypu moderního brankáře, oceňují jeho reflexy, obratnost, kondici, schopnost předvídat hru a spolupracovat s mužstvem či skvělou kopací techniku. "Brankář dnes musí umět přihrát na pět i na 60 metrů. Když se vybírá gólman v Anglii, první otázka zní, jak je velký, druhá, jak umí hrát nohama. Jestli umí chytat, je až ta třetí," říká Luděk Mikloško, který chytal za anglický West Ham a tamtéž trénoval brankáře.

Aby rostli noví Buffonové, musí se trenéři snažit už od mládeže. "Pokud se příprava podcení v mladém věku, může to hráče poškodit. Často se jde rovnou na chytání, to je chyba," prohlašuje Milan Bokša, trenér a metodik donedávna zodpovědný za přípravu mládeže ve Spartě.

V Itálii už se Buffonův nástupce rýsuje. Chytá za AC Milán, je mu teprve 18 let a experti mu prorokují velkou budoucnost. Připomíná Buffona zamlada a shodou okolností nosí i stejné křestní jméno. "Gianluigi Donnarumma mě nahradí, náš národní tým se nemusí bát," řekl médiím i sám Buffon.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru