Vyšetřovatelka a vyslýchaný uzavření v klaustrofobické kostce se zrcadlovou stěnou − tento obraz se v nové inscenaci pražského Činoherního klubu zvané Černý med prakticky nemění. Potřebujeme hodně trpělivé pozornosti, abychom dokázali sledovat dialog protagonistů, jemné posuny i vnitřní zvraty. A po hodině a něco si mohli užít i překvapivou pointu.

Základním tématem hříčky, jejímž autorem je známý scenárista a tvůrce komiksů Vojtěch Mašek, je "tekutá" skutečnost − řečeno pojmem sociologa Zygmunta Baumana. Motto inscenace, kterou společně s autorem režírovala herečka Ivana Uhlířová, tvrdí: Výslech, to je umění.

Sama Uhlířová zde vystupuje v roli vyšetřovatelky Tobiášové, jejím partnerem na scéně je Vasil Fridrich jako spisovatel a dramatik Eugen Loebl.

Situace výslechu se obecně mnohokrát osvědčila, a to nejen v detektivní literatuře. Taktické hry, proměňující se dominantní či podřízená pozice zúčastněných, skrývání nebo manipulování toho, co se stalo − na takovém půdorysu lze odehrát spoustu témat, od milostných po existenciální. Také je ale těžké zaujmout publikum něčím neobehraným.

Děj Černého medu nastartuje motiv téměř kafkovský. Loebl má vysvětlit, proč do odpadkového koše v parku vzdáleném od jeho bydliště zahodil štos papírů. Otázky vyšetřovatelky i neuvěřitelné skutky, které spisovateli dává za vinu, se jeví absurdně.

Autor hry Mašek v dialogu obou svých postav obratně kličkuje mezi "pravdou" vyhořelého literárního autora, jenž se sympatickou nejistotou reaguje na poněkud zvrhlou logiku vyšetřovatelky a její urputnou snahu dojít k jednoznačným závěrům.

Text hry vyvolává zvláštní druh napětí. Jde o intelektuální požitek ze sledování rafinované konstrukce, z objevování literárních i jiných odkazů či souvislostí. A také z humoru, s nímž autor posunuje formát až k jakési filozofické detektivní anekdotě.

Text je precizně vystavěný a jeho téma důsledně formulováno: hra se skutečností se převrací v realitu, ze které nelze jen tak beztrestně odejít. Hranice fikce a života je pohyblivá.

Vojtěch Mašek je zkušeným autorem textů a komiksových scénářů, nicméně dotkl se i divadla, například v cyklu Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát! uváděném mimo jiné v holešovickém Studiu Hrdinů. Tam měla před několika měsíci premiéru také inscenace Mimo zápis, na které Mašek rovněž spolupracoval s Ivanou Uhlířovou. Možná by se dala nazvat tematickým dvojčetem Černého medu − jde o scénickou koláž z textů malíře Paula Kleeho, přičemž tvůrce zajímá "jeho snaha o precizní uchopení reality".

V Činoherním klubu se Maškův text ocitl v trochu jiném kontextu. Toto divadlo sice s absurditou Černého medu souzní v inscenacích svého dlouholetého šéfa Ladislava Smočka, jež často zpochybňují hranici mezi iluzí a skutečností, inscenačně však Činoherní klub staví na herecky vytříbené konverzační formě.

Divadlo

Vojtěch Mašek: Černý med
Režie: Vojtěch Mašek a Ivana Uhlířová
Činoherní klub, Praha, premiéra 19. ledna, nejbližší reprízy 24. ledna a dále 6. a 17. února

Režie tentokrát na jevišti uzavřela postavy Loebla a Tobiášové do průhledné kostky. Nutkavě připomíná konstrukci, již ve scénografii svých inscenací pravidelně uplatňuje Dušan David Pařízek, za jehož vedení získala Ivana Uhlířová v Divadle Komedie herecké ostruhy.

Uzavřeni v kostce jsou herci nuceni omezit pohyb na scéně a odsouzeni k sezení za stolem. Diváci vlastně naslouchají poměrně stereotypně interpretované rozhlasové hře. Abstraktní, myšlenková rovina textu není "uzemněna" věrohodnými postavami z masa a krve.

Vstřícnost a otevřenost Činoherního klubu k projektu, který nejde po osvědčené cestě, je chvályhodná. Ale zatím není zřejmé, zda se opravdu jedná o záměrné vykročení k proměně scény, jež v posledních letech žije především z repríz mnoho let starých a divácky úspěšných inscenací. Jen tak by tento úkrok stranou dával smysl.

Od další sezony každopádně Činoherní klub čeká personální změna, byť ne tak výrazná, jak bylo původně ohlášeno. Ondřej Sokol, který v legendárním divadle v ulici Ve Smečkách téměř 20 let působí jako herec a režisér, by se měl stát jeho uměleckým šéfem. Na ředitelském postu i do dalšího období nakonec zůstává Vladimír Procházka.

Související